Sledujte náš: 
Když Adolf Hitler spáchal 30. dubna 1945 ve svém berlínském bunkru sebevraždu, Německo se ocitlo v naprostém kolapsu. Města byla v troskách, miliony uprchlíků proudily po silnicích a obyvatelstvo lapené mezi hladem a zoufalstvím poznalo začátek poválečného období. Mýtus tisícileté říše se zhroutil během několika hodin a Němci zůstali bez vůdce, bez směru a tváří v tvář každodennímu boji o přežití uprostřed trosek a mocenského vakua.
Porážka přinesla jedno z nejtemnějších období pro civilisty: cizí okupaci, masové sexuální násilí, rabování, hlad a nucené vysídlování. Na východě uvalila sovětská vojska brutální pomstu, zatímco na západě Britové a Američané zaváděli přídělový systém a zákazy vycházení. Miliony žen, dětí a starců byly nuceny žebrat, vyměňovat to málo, co měly, na černých trzích a hledat úkryt ve sklepích či napůl zničených budovách. Bída se stala jediným zákonem.
Navzdory chaosu začala postupně obnova. Trümmerfrauen – „ženy z trosek“ – zvedaly cihlu po cihle, aby vyčistily zničená města, zatímco celé rodiny improvizovaly obydlí a sháněly potravu, aby vydržely alespoň další den. Skutečný život po Hitlerovi neznamenal okamžitý mír, ale dlouhé období hladu, trosek a okupace. Byl to začátek těžké a bolestné cesty, na níž se přeživší museli naučit znovu budovat své životy z ničeho, poznamenáni porážkou a naprostou zkázou.
