Varšavské židovské povstání v dubnu 1943 bylo jedním z nejodvážnějších činů odporu proti nacistům během druhé světové války. Když se jednotky SS pokusily zlikvidovat zbývající obyvatele ghetta, setkaly se s nečekaně silným ozbrojeným odporem.
Židovští bojovníci, často mladí a špatně vyzbrojení, používali improvizované zbraně a partyzánskou taktiku. SS odpověděly brutální silou – tanky, plamenomety a systematickým vypalováním budov, ve kterých se civilisté ukrývali.
Navzdory drtivé převaze trvalo povstání téměř měsíc. Německé jednotky byly šokovány odhodláním obránců, kteří raději zemřeli v boji než byli deportováni do plynových komor.
Po potlačení povstání nacisté srovnali varšavské ghetto se zemí. Přeživší byli buď zastřeleni na místě, nebo deportováni do vyhlazovacích táborů. Varšavské povstání však zůstává symbolem hrdinství a odporu proti tyranii.



