Když Rudá armáda v roce 1945 postupovala na západ a vstupovala do nacistického Německa, nesla si s sebou hlubokou nenávist vůči jednotkám SS. Tyto jednotky byly symbolem nacistické brutality, zodpovědné za masové vraždy civilistů, pogromy a teror na okupovaných územích Sovětského svazu. Mnoho sovětských vojáků přišlo během války o své rodiny právě kvůli zvěrstvům páchaným jednotkami SS. Když tedy tito vojáci konečně stanuli tváří v tvář svým někdejším nepřátelům, často následovala bezcitná a okamžitá odplata.
Muži, kteří nosili uniformu SS, byli po dopadení mnohdy na místě popraveni – bez soudu, bez výslechu. V některých případech byli týráni, veřejně ponižováni, nebo byli vystaveni mučení. Sovětští vojáci nečinili rozdíl mezi frontovými vojáky Waffen-SS a příslušníky koncentračních táborů – všichni byli v jejich očích zločinci. Zatímco někteří se pokoušeli ukrýt svou identitu, tetování s krevní skupinou pod paží je často prozradilo.
Ti, kteří přežili první chvíle chaosu, byli odvlečeni do zajateckých táborů, kde čelili nelidským podmínkám. Práce v dolech, hlad, nemoci a brutální zacházení byly běžné. Z těch, kdo byli identifikováni jako členové SS, se jen málokdo vrátil domů. Sovětský systém neměl slitování, a pomsta byla považována za morální odpověď na utrpení způsobené nacistickým režimem.
Příběh sovětské pomsty na mužích z SS odhaluje temnou stránku vítězství. Zatímco nacistické zločiny zůstávají bezpochyby nepopsatelně kruté, reakce na ně často překročila hranice spravedlnosti. Dějiny si tak musí připomínat nejen to, kdo páchal zlo, ale i to, jakým způsobem bylo zlo odpláceno – protože i vítěz může ztratit svou lidskost.



