Sledujte náš: 
…Po příjezdu byli Židé nuceni svléknout si svrchní oděv a obuv – někteří se museli svléknout úplně do naha. Jejich oblečení a osobní věci byly naskládány na hromadu poblíž zákopu a později odvezeny nákladním autem k rozdělení mezi německé jednotky. Popravy trvaly od časného rána až do soumraku.
Kromě Braunova Sonderkommanda 11b prováděla tyto masové vražedné akce také Sonderkommanda 10b a 11a a 683. motorizovaný oddíl vojenské policie.
Oběti byly seřazeny ve skupinách po 100 až 300 lidech na okraji zákopu a zastřeleny kulomety a samopaly. Sovětští váleční zajatci pak byli nuceni těla zasypat zeminou. Mnoho zraněných padlo do hromadného hrobu a bylo pohřbeno zaživa vedle popravených.
Podle některých svědků byly malé děti zabíjeny před očima svých rodičů – jed jim byl rozmazán pod nosem a po rtech. Vedle židovských obětí byli na místě popraveni také romští obyvatelé Simferopolu.
Mezi květnem a červencem 1942 byli Židé, kteří se skrývali, děti ze smíšených manželství – často spolu se svými nežidovskými rodiči -, židovští řemeslníci, kteří byli dočasně ušetřeni kvůli práci, a také komunisté, partyzáni a další domnělí nepřátelé nacistického režimu shromažďováni a po skupinách odváženi do městské věznice.
Tam byli zbiti, donuceni se svléknout a poté je oddíl Einsatzkommanda 12 naložil po skupinách do černých plynových vozů, kde byli okamžitě udušeni. Jejich těla pak byla převezena na silnici Simferopol-Feodosija, kde byla naházena do protitankových zákopů.
Několik židovských mužů bylo nuceno vykládat mrtvoly z plynových vozů a pohřbívat je. Jakmile byl úkol splněn, byli i oni popraveni, většinu z nich SS-Oberscharführer Walter Kehrer a jeho muži zastřelili.
Masakry v Simferopolu nebyly ojedinělým incidentem, ale součástí širší vyhlazovací kampaně na celém Krymu. Jak členové Einsatzgruppe D a jejich kolaboranti pokračovali ve svých operacích, podobné zločiny se odehrávaly i v dalších městech na celém poloostrově.
V Jaltě bylo 18. prosince popraveno 1 500 Židů a k podobným zvěrstvům docházelo i v dalších městech, včetně Karasubazaru, Bachčysaraji, Kerče a Feodosije.
Podle německých zpráv provedla na Krymu Einsatzgruppe D od poloviny listopadu 1941 do konce března 1942 popravu 30 211 Židů, z toho 2 504 Krymčaků v jednom měsíci.
V roce 1942 sice masové popravy ustaly, ale sporadické zabíjení pokračovalo. Po dobytí Sevastopolu v červenci 1942 bylo zavražděno odhadem 1 500 až 4 200 Židů. Historici se domnívají, že při nacistické genocidě na Krymu zahynulo přibližně 40 000 Židů a Krymčaků.
Na konci nacistické okupace zůstalo na poloostrově naživu pouze 499 Židů a Krymčaků.
V září 1942 se Werner Braune vrátil do německého Halle a v roce 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer, což je obdoba hodnosti podplukovníka v americké armádě. V letech 1943-1944 působil jako vedoucí německé akademie zahraničních věcí, a to až do roku 1945, kdy byl vyslán do Norska jako velitel bezpečnostní policie a SD.
Po válce se Braune pokusil skrývat a používal falešné doklady a novou identitu, ale byl rychle odhalen a zatčen v německé Mohuči. Během procesu s Einsatzgruppen, který se konal od 29. září 1947 do 10. dubna 1948 v rámci norimberských následných procesů, byl Braune mezi 24 bývalými veliteli SS obviněnými ze závažných válečných zločinů.
Obžaloba odhadla, že v období od června 1941 do roku 1943 zavraždily Einsatzgruppen v Sovětském svazu nejméně 600 000 lidí. Nicméně na základě zpráv Einsatzgruppen tvrdily, že skutečný počet obětí přesáhl jeden milion.
U soudu Braune svaloval vinu na Hitlera a tvrdil, že neměl jinou možnost než pod nátlakem plnit rozkazy – což byla běžná strategie obhajoby používaná nacistickými válečnými zločinci. Na otázku, co se stalo s Židy zatčenými při raziích, odpověděl bez obalu: „Všichni byli zastřeleni.“ Z jeho výpovědí během soudního procesu nebylo znát, že by cítil nějakou vinu.
Ve dnech 8. a 9. dubna 1948 byli všichni obžalovaní shledáni vinnými a 10. dubna bylo 14 z nich, včetně Brauneho, odsouzeno k trestu smrti.
Werneru Braunemu bylo 42 let, když byl 7. června 1951 oběšen ve věznici Landsberg v Západním Německu. Byl popraven spolu s dalšími šesti nacistickými válečnými zločinci, mezi nimiž byli Otto Ohlendorf, Erich Naumann, Paul Blobel a Oswald Pohl.
Když ho eskorta vedla chodbou k šibenici, Braune vykřikl: „Ať žije Německo!“
Když stál na šibenici, usmíval se jako smyslů zbavený.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
