Nacista, který zabíjel děti před očima jejich matek a podřezával těhotné ženy mečem – Ivan Marčenko

…Někdy, když se lidé určení na smrt blížili k plynovým komorám, začali v hrůze couvat a pokoušeli se vrátit zpět. Tehdy se použily biče, obušky a dokonce i železné tyče. Jakmile byli uvnitř, Marčenko se před začátkem plnění další komory ujistil, že jsou dveře každé komory zavřené a zamčené. Když byly komory na obou stranách chodby plné, Marčenko a již zmíněný Šalajev společně odešli do strojovny a spustili motory, aby zahájili smrtící proces. Zatímco motor běžel, díval se okénkem, aby viděl, jak zplynování postupuje. Jeho bývalý kolega Vladimirovič Leleko později vzpomínal, že když se Marčenka zeptal, co vidí, odpověděl mu: „Vidím, jak se lidé svíjejí, jak sebou kroutí.“

Marčenko byl odborníkem na zabíjení lidí svou dvoumetrovou vodní trubkou. Jeho bývalý spolupracovník po válce vypověděl, jak Marčenko zabil fyzicky silného muže jedním úderem trubky.
Ivan Marčenko byl také sexuální deviant. Ženy na cestě do plynových komor bodal do stehen a genitálií a někdy je také znásilňoval.
Často uřezával ženám prsa, ale i nosy a uši. Uši pak přibíjel na stěny. Navíc obětem vydloubával oči.
V Treblince měl Ivan Hrozný psa, který na povel trhal části lidských těl. Marčenko na tohoto psa, který byl cvičen na útok na pohlavní orgány, zavolal, ukázal na někoho a pes dotyčnému utrhl pohlavní orgán, ze kterého pak krev stříkala všude kolem.

Později vypověděl Pinhas Epstein, který přežil Treblinku: „Ivan se obzvlášť vyžíval v podřezávání těhotných žen a rozbíjení lebek železnou trubkou. Byl nenasytný. Jednoho dne vyšla z plynové komory živá mladá dívka, asi dvanácti až čtrnáctiletá, a vzlykala: „Chci svou matku.“ Ivan se obrátil na jednoho z židovských pracovníků a přikázal mu, aby ji znásilnil. Ten odmítl, a tak byl i s dívkou odveden do pohřební jámy a zastřelen“.
Při jiné příležitosti byl Marčenko viděn, jak před vstupem do plynové komory sebral nahé ženě nemluvně a rozbil mu lebku o zeď. Jinou ženu s dítětem rozsekal sekerou.
Ivan Marčenko byl alkoholik, který byl neustále opilý, a to jak ve službě, tak mimo ni. Jednou mimo tábor napadl jednoho ze svých kamarádů, Fjodora Rjabeka, který později vzpomínal: „Byl jsem ve vesnici Wólka Okrąglik a potkal jsem Marčenka, který mě udeřil pěstí. Byl ve velmi podnapilém stavu a druhý den říkal, že si nepamatuje, o co šlo.“

Do likvidace vyhlazovacího tábora Treblinka na podzim 1943 personál tábora zavraždil odhadem 925 000 Židů, ale také neznámý počet Poláků, Romů a sovětských válečných zajatců. Všechny stopy po existenci tábora byly zničeny. Areál byl oset semeny vlčího bobu a na pozemek byl dosazen zemědělec, etnický Němec, aby zamaskoval realitu toho, co se na tomto místě odehrálo.
20. září 1943 opustil konvoj příslušníků SS a asi 100 ukrajinských dozorců z táborů smrti operace Reinhardt Lublin na cestě do přístavního města Terst na jadranském pobřeží severovýchodní Itálie. V konvoji byli i Ivan Marčenko a Nikolaj Šalajev. V Terstu nosil Marčenko uniformu SS a vyzbrojen puškou střežil terstskou věznici a účastnil se shromažďování italských občanů na nucené práce v Německu.
Když se v roce 1944 blížila vojska Spojenců, uprchl Marčenko a řidič jménem Gregorij v obrněném voze k partyzánům do Jugoslávie.
Marčenkův bývalý spolupracovník Nikolaj Šalajev po válce popsal jejich poslední setkání: „Koncem března 1945 jsem viděl Marčenka vycházet z nevěstince. V té době už nesloužil u Němců, ale byl u partyzánů, a říkal, že má zrovna volno. Pozval mě do nedaleké restaurace, kde mi začal vyprávět o svém útěku před Němci. Marčenko mi řekl, že se na konci války nehodlá vrátit domů a že chce zůstat ve Fiume, kde má jugoslávskou přítelkyni, kterou si chce vzít, a že se chce usadit. Tato dívka byla zapletena s partyzány a dostávala od něj zpravodajské informace týkající se Němců.“
Pak už o Marčenkovi nikdo nikdy neslyšel a za své zločiny nakonec nikdy nestanul před soudem.

V 70. a 80. letech byl John Demjanjuk, penzionovaný dělník ukrajinského původu z předměstí Clevelandu, obviňován z toho, že je Ivan Hrozný. V roce 1988 byl v Izraeli souzen a odsouzen k trestu smrti, ale rozsudek byl zrušen poté, co sovětské archivy jako Ivana Hrozného identifikovaly Ivana Marčenka, což vedlo Nejvyšší soud Izraele k tomu, že v roce 1993 Demjanjuka zprostil viny pro důvodné pochybnosti. Kromě toho 31 bývalých ukrajinských dozorců z Treblinky uvedlo, že Marčenko vypadal jinak než Demjanjuk.

Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:

#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2