Během druhé světové války nacistické Německo podporovalo některé z nejpokročilejších a zároveň nejznepokojivějších vědeckých a technologických projektů své doby. Od raket, které téměř dosáhly hranice vesmíru, až po nemožné zbraně jako „sluneční dělo“ či první proudové stíhačky – jejich ambicí bylo proměnit válku ve spektákl absolutní moci. Inženýři a vědci jako Wernher von Braun či Werner Heisenberg posunuli fyziku, inženýrství a chemii až na samou hranici možností, vytvářejíce vynálezy, které později inspirovaly vesmírný závod i jadernou éru.
Ve stínu Třetí říše se věda stala nástrojem fanatismu. Byly navrženy experimentální ponorky, nadzvuková letadla, dálkově ovládané bomby a chemické zbraně schopné zničit celá města. Některé projekty, jako program Mistel či Walterovy ponorky, hraničily s neuvěřitelným díky své složitosti. Jiné, například jaderný program a experimenty s peroxidem či těžkou vodou, ukázaly německou touhu ovládnout sílu atomu. Sen o technologii, která měla zajistit vítězství, se nakonec proměnil v etickou a lidskou noční můru.
Ačkoli mnoho z těchto projektů selhalo, jejich pokroky přežily válku. Spojenci využili nacistickou vědu v poválečných letech: rakety V-2 se staly základem amerického vesmírného programu, prototypy letadel inspirovaly MiG-15 a F-86 a vývoj ponorek formoval moderní podmořskou válku. Technologická tajemství Třetí říše nejenže určila budoucnost vojenské vědy, ale také odhalila, jak daleko může lidstvo zajít, když je poznání podřízeno moci a nikoli rozumu.



