Sledujte náš: 
února 18. – Vídeň, roh Kärntnerstraße a Bastei.
Bylo pozdní zimní odpoledne, kdy nikdo netušil, že se císaři brzy rozstříkne krev na kabát.
Maďarský svobodomyslník János Libényi nečekal, až Ferdinand Josef projde kolem.
Císař se na hradní terase zastavil – Libényi k němu přistoupil, a když byl dost blízko, bodl ho do krku.
Čepel minula životně důležité orgány, jen škrábla tepnu, takže útok nebyl smrtelný.
Jedna věta však vstoupila do dějin.
Ferdinand Josef couvl, Libényi byl okamžitě dopaden.
Při výslechu přiznal, že se chtěl pomstít Maďarům – aby bylo možné po svržení císaře svobodně jednat.
Vyšetřovatelům řekl chladně:
„Nelituji toho, co jsem udělal. Kdybych měl znovu možnost, udělám to znovu.“
Soud jej odsoudil k smrti.
1853. února 26. byl v Bécsújhely popraven.
Tělo bylo pochováno v noci, bez označení, aby hrob nemohli uctívat přívrženci.
Pro maďarský národ se však stal symbolem odporu – ať už byl jeho čin jakkoli neúspěšný.
Na památku atentátu nechal Ferdinand Josef postavit Votivkirche, aby poděkoval Bohu za záchranu.
Atentát byl krvavý, brutální a měl skončit v srdci Vídně – ale měl i své legendy, emoce a nepříjemnosti, které dodnes zůstávají živé.
