Sledujte náš: 
Druhá světová válka na východní frontě nebyla jen bitvou armád, ale především bojem o holé přežití v nejkrutějších klimatických podmínkách, jaké si lze představit. V tomto dokumentárním videu odhalujeme drsnou realitu sovětských tankistů, kteří museli čelit nejen německému wehrmachtu, ale především generálu Mrazu. Tank T-34, oslavovaný jako legenda a symbol vítězství, byl pro svou posádku často kovovou rakvou při teplotách klesajících k minus 40 stupňům Celsia. Začátkem prosince 1941, během bitvy o Moskvu, zmrzaly motory rychleji než je mechanici stihli opravit. Dieselové palivo hustlo jako med, olej tuhnul v převodovkách a baterie ztrácely kapacitu během několika hodin. Statistiky ukazují, že v prosinci 1941 bylo na západní frontě z více než 600 tanků T-34 bojeschopných jen přibližně 300 kusů, přičemž polovina vypadla kvůli technickým poruchám způsobeným mrazem, nikoliv v důsledku bojů.
Každodenní život tankové posádky se změnil v nekonečný boj o přežití. Ráno začínalo kolem čtvrté hodiny, kdy mechanik-řidič musel vstát a začít s procedurami zahřívání motoru. Večer se z tanku vypouštěla voda z chladiče a olej z motoru, které se přes noc hlídaly v teplém prostoru, aby nezamrzly. Ráno se vše nalévalo zpět, pod tankem se rozdělavaly ohně a čekalo se hodiny, než motor nastartoval. Posádky improvizovaly ze zoufalství. Míchaly letní olej s kerosinem, přidávaly do paliva benzín nebo líh, rozdělávaly ohně pod motory a riskovali požár. Když konečně tank nastartoval, přicházely další problémy. Pásy pokryté ledem, zamrzlá hydraulika ve věži, optika zamlžená námrazou, nefunkční rádia. Vojáci trpěli omrzlinami na prstech, uších a tvářích. Během prosince 1941 a ledna 1942 bylo hospitalizováno přes 80000 sovětských vojáků s omrzlinami a podchladením, z toho téměř 10000 byli tankisté. Statistiky ukazují, že každý třicátý tankista skončil v nemocnici kvůli zimě, ne kvůli nepřátelské palbě.
Hygienické podmínky byly neexistující. Umývání bylo luxus, stejně jako teplé jídlo. Posádky jedli zmrzlé konzervy, které museli ohřívat vlastním dechem nebo na motoru tanku. Pili roztavený sníh a spali stěsnaní v těsném interiéru tanku, kde každý dotyk holou rukou ke kovu znamenal okamžitou omrzlinu. Přesto tito muži bojovali dál. Nebylo to hrdinství, jak jej znázorňuje propaganda, ale prostá vůle přežít další den. Zimní tažení 1941 až 1942 ukázalo, že generál Zima byl stejně smrtící jako nepřátelské kulky. Z 1100 tanků, které Západní front měl na papíře v listopadu 1941, bylo v polovině prosince plně bojeschopných jen 300 až 400 strojů. Němci čelili podobným problémům, jejich benzínové motory zamrzaly ještě rychleji než diesely v T-34, ale pro sovětské tankisty to nebyla žádná útěcha. Oni museli vydržet, protože jejich země byla obsazována a rodiny ohroženy.
Toto video není oslavou válečné techniky ani románkem o hrdinských činech. Je to autentický pohled na utrpení, které zažívali obyčejní mladí muži uvězněni v kovových strojích během nejkrutější zimy moderní války. Jejich příběhy zůstávají většinou nevyprávěné, protože nikdo nechce slyšet o tom, jak vojáci umírali ne v boji, ale zmrzli na stráži, zemřeli vyčerpáním při pokusu nastartovat motor, nebo ztratili prsty kvůli omrzlinám při opravě tanku v minus 30 stupních. Sovětští tankisté v T-34 nezvítězili jen díky lepší technice nebo převaze v počtech. Přežili díky neuvěřitelné fyzické a psychické odolnosti, improvizaci a štěstí. A mnozí nepřežili vůbec. Toto je jejich příběh, bez příkras a bez šťastného konce, protože válka pokračovala ještě tři a půl roku a další zimy byly stejně kruté.
