Jak němečtí tankisté přežívali v Tigrech při 50 stupních v Africe?

Německé tankové posádky v Severní Africe čelily v letech 1942 a 1943 nepříteli, který nefiguroval v žádném operačním rozkazu. Teploty přesahující 50 stupňů Celsia proměňovaly interiér tanku Tiger v ocelovou pec, kde vzduch dosahoval až 70 stupňů. Přídělové normy vody klesaly na hranici fyziologického přežití, filtrační systémy motoru selhávaly v saharském písku a lékařské záznamy Afrikakorps dokumentují alarmující počty tepelných kolapsů přímo u tankových posádek. Toto video přináší pohled na realitu, o které oficiální hlášení mlčela.

V tomto dokumentu se podíváme na každodenní rutinu posádek tanku Tiger v pouštních podmínkách, na improvizované metody přežití, které si muži vyvinuli bez jakéhokoliv rozkazu shora, a na fyzický i psychický rozměr služby v nejtěžším tanku druhé světové války nasazeném v klimatu, pro které nebyl navržen. Čerpáme z poválečných výpovědí veteránů těžkého tankového oddílu 503, z lékařských záznamů Afrikakorps a z dokumentace britského zpravodajství.

Kampaň v Severní Africe je v populární historii často vyprávěna jako souboj stratégů a strojů. Méně se mluví o mužích uvnitř těchto strojů, o tom, co fyzicky prožívali, kolik jich přišlo o život nikoliv nepřátelskou palbou, ale vedrem, dehydratací a selháním organismu, a jak německé velení tyto ztráty systematicky nezaznamenávalo v pravdivých kategoriích. Italští spojenci na tom byli v mnoha ohledech ještě hůře. Britská strana přistupovala k problému pragmaticky a s měřitelnými výsledky.

Archivy historii Afrikakorps nezachycují úplně. Záznamy jsou neúplné, kategorie nepřesné, čísla záměrně nebo systémově zkreslen. Zůstávají výpovědi přeživších a otázky, na které nelze odpovědět z pohodlné vzdálenosti míru. Co přimělo muže opakovaně nastoupit do ocelové pece, když věděli, co je uvnitř čeká? Toto video se neptá na vítěze a poražené. Ptá se na cenu, kterou platili ti, kteří uvnitř seděli.