Sledujte náš: 
V letech 1939–1941 dosáhlo Německo bezprecedentní vojenské expanze v moderních dějinách. Během necelých dvou let bylo Polsko zničeno, Francie padla během několika týdnů a velká část západní a střední Evropy se ocitla pod přímou či nepřímou kontrolou Třetí říše. Blitzkrieg — založený na rychlosti, překvapení a koordinaci tankových jednotek, letectva a spojení — rozbíjel celé armády dříve, než se stihly znovu zorganizovat. Psychologický dopad těchto vítězství byl stejně rozhodující jako vojenský: vlády kolabovaly, obyvatelstvo propadalo panice a kontinent se zdál nevyhnutelně směřovat k úplné německé dominanci.
Tento bleskový úspěch však skrýval hluboké slabiny. Německá ekonomika nebyla uzpůsobena dlouhé válce, ale krátkým kampaním, které se měly samy financovat prostřednictvím dobytí. Okupace rozsáhlých území vyžadovala více zdrojů, vojáků a paliva, než byla Říše schopna dlouhodobě udržet. Neúspěch v Bitvě o Británii znamenal první zásadní limit německé moci a ukázal, že vzdušná převaha není absolutní a že ovládnutí kontinentu nezaručuje porážku izolovaného, avšak průmyslově silného protivníka.
Rozhodující zlom nastal s invazí do Sovětského svazu. Operace Barbarossa posunula Německo dál než kdykoli předtím, zároveň jej však uvrhla do opotřebovací války, kterou nebylo možné vyhrát. Obrovské vzdálenosti, zima, sovětský odpor a logistická neschopnost zlomily bleskovou válku. Od této chvíle přešla Říše z ofenzivy k boji o přežití. Německo bylo blíže než jakákoli jiná mocnost ovládnutí Evropy, avšak jeho ambice překročily materiální možnosti. Stejná rychlost, která jej přivedla na práh vítězství, jej nakonec strhla k pádu.
