Sledujte náš: 
Tanková esa Wehrmachtu a Waffen-SS, jako byli Michael Wittmann, Otto Carius nebo Kurt Knispel, byla během války oslavována jako hrdinové nacistické propagandy. Tito elitní tankisté se vyznačovali vysokým počtem zničených nepřátelských vozidel a často byli vyznamenáni nejvyššími vojenskými poctami. Jejich schopnosti a odvaha na bojišti byly legendární, ale s koncem války se jejich sláva změnila ve strach o život. Spojenecká vojska – zejména Sověti – je považovala za smrtelně nebezpečné nepřátele, které bylo třeba bez milosti eliminovat nebo exemplárně potrestat.
Mnohá tanková esa padla v posledních měsících války během zoufalé obrany Říše. Michael Wittmann zahynul v srpnu 1944 ve Francii, Kurt Knispel byl smrtelně raněn na jaře 1945 v bitvě na Moravě. Ti, kteří přežili, často upadli do sovětského zajetí, kde je čekalo brutální zacházení, dlouholeté věznění a těžké práce v gulazích. Sověti považovali tyto vojáky za válečné zločince a symboly nacistické vojenské síly, takže se s nimi nijak nemazlili.
V americké a britské zóně se sice zacházelo s válečnými zajatci mírněji, ale ani tam neměli tankoví velitelé lehký život. Někteří z nich byli vyšetřováni pro možnou účast na válečných zločinech, jiní byli využíváni jako experti v rámci poválečných výzkumů nebo výuky vojenské taktiky. Mnozí však zůstali v anonymitě, žijící s traumatem války a stínem minulosti, kterou se snažili skrýt.
Osud německých tankových es je důkazem toho, jak rychle se z oslavovaného hrdiny může stát nepřítel číslo jedna. Jejich příběhy ukazují nejen vojenskou brilantnost, ale i tragédii mužů, kteří sloužili režimu, jenž zničil Evropu. V poválečném světě pro ně nebylo místo slávy – jen mlčení, trest nebo zapomnění.
