Sledujte náš: 
…Na začátku dubna 1945, kdy se spojenecká vojska nacházela několik kilometrů od tábora, nařídil Pister evakuaci. Dne 7. dubna 1945 musela první skupina vězňů pochodovat na železniční stanici, odkud měla být v nákladních vagonech poslána do Dachau. Tomuto vlaku se začalo říkat „vlak smrti“. Vlak naložený 4 480 vězni byl na cestě 21 dní. Příslušníci SS tam vězně vtěsnali a nedali jim prakticky nic k jídlu ani k pití. Během cesty tisíce lidí zemřely hlady, vyčerpáním nebo byly zastřeleny příslušníky SS. Do Dachau dorazil vlak plný umírajících a již mrtvých. Transport přežilo pouze 816 lidí. Příslušníci SS odmítli vlak vpustit do tábora, takže zůstal stát na kolejích před branami.
Vagony plné mrtvých těl našli přicházející vojáci americké armády. Pro mnohé z nich to byl tak traumatizující objev, že vedl k odvetným akcím při osvobozování Dachau, pro které se vžil název masakr v Dachau. Během něj bylo zabito 30-50 příslušníků SS.
Tábor Buchenwald byl nakonec osvobozen americkou 6. obrněnou divizí 11. dubna 1945, několik dní po odjezdu vlaku smrti. Divize osvobodila přes 21 000 zesláblých a vyhublých přeživších.
Přežili proto, že když velitelství gestapa ve Výmaru telefonovalo správě tábora, aby oznámilo, že posílá výbušniny k vyhození do povětří všech důkazů o táboře včetně jeho vězňů, nevědělo, že správci již uprchli. Telefon zvedl vězeň, který velitelství informoval, že výbušniny nebudou potřeba, protože tábor již byl zničen, což nebyla pravda.
Ve stejný den přijelo několik novinářů, včetně Edwarda R. Murrowa, jehož rozhlasovou reportáž o jeho příjezdu a přijetí odvysílala stanice CBS. Murrow ve své reportáži také uvedl: „Požádal jsem o prohlídku jednoho z baráků. Ten byl zrovna obýván Čechoslováky. Když jsem vstoupil, muži se kolem mě shlukli a snažili se mě zvednout na ramena. Byli příliš slabí. Mnozí z nich nemohli vstát z lůžek. Řekli mi, že v té budově bylo kdysi ustájeno 80 koní. Bylo v ní 1200 mužů, pět na kavalec. Zápach se nedal popsat.
Když jsme vyšli na nádvoří, jeden muž padl mrtvý. Dva další, muselo jim být přes šedesát, se plazili k latríně. Viděl jsem to, ale nebudu to popisovat.“
Od července 1937 do dubna 1945 věznila SS v Buchenwaldu přibližně 250 000 osob ze všech zemí Evropy. Přesné údaje o úmrtnosti v Buchenwaldu lze pouze odhadovat, protože vedení tábora značný počet vězňů nikdy nezaregistrovalo. SS v buchenwaldském táborovém systému zavraždily nejméně 56 000 mužských vězňů. Přibližně 11 000 z nich byli Židé.
Spravedlnost nakonec Hermanna Pistera dostihla, když ho v roce 1945 zatkli a vzali do vazby Američané, kteří ho vypátrali v zajateckém táboře nedaleko Mnichova. Stejně jako mnoho dalších příslušníků SS se snažil zmizet mezi masami německých válečných zajatců.
Pister byl poté spolu s dalšími 30 obžalovanými souzen v buchenwaldském procesu, který začal 11. dubna 1947 v internačním táboře Dachau, kde se do konce dubna 1945 nacházel bývalý koncentrační tábor Dachau.
Vedle Pistera byli souzeni členové velitelského štábu a také vdova po prvním veliteli Ilse Koch. Před soudem museli stanout také tři táboroví lékaři a vyšší důstojníci zdravotnické služby SS. Nakonec stanuli před soudem i vedoucí bloků, velitelé oddílů, tři vězeňští úředníci a jeden civilní zaměstnanec.
Svědčili přeživší Buchenwaldu, mezi nimi i Petr Zenkl, bývalý primátor Prahy a pozdější místopředseda československé vlády, který řekl: „V porovnání se stravou vězňů dostávala prasata ve chlívcích SS lepší krmení“.
Hermann Pister byl obviněn z účasti na „společném plánu“, na porušení válečných zákonů a zvyklostí Haagské úmluvy z roku 1907 a třetí Ženevské úmluvy z roku 1929, týkající se práv válečných zajatců.
Pister při svém stíhání tvrdil, že neví, co je to Haagská úmluva, a dodal, že to nebyl on, kdo všechny ty lidi do Buchenwaldu přivedl. Popřel, že by věděl o existenci vyhlazovacích táborů, a snažil se soud přesvědčit, že na rozdíl od svého předchůdce Karla Otto Kocha se snažil zlepšit životní podmínky vězňů například tím, že vydal nařízení, podle kterého mělo být špatné zacházení s vězni co nejpřísněji trestáno.
Jeho lži mu však nepomohly uniknout spravedlnosti!
Dne 14. srpna 1947 shledal americký vojenský tribunál Pistera vinným a odsoudil ho k trestu smrti oběšením. Pister se však nakonec popravě vyhnul, neboť 28. září 1948 zemřel ve věznici Landsberg na akutní infarkt. Bylo mu 63 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
