Sledujte náš: 
Když Wehrmacht v červnu 1941 překročil sovětskou hranici, německé vrchní velení bylo přesvědčeno o jedné věci: Rudá armáda nemá dostatek pohonných hmot, aby vydržela dlouhou válku. Stovky opuštěných sovětských tanků podél ruských cest tento předpoklad zdánlivě potvrzovaly. Jenže pravda byla jiná. Většina těch strojů nestála bez benzínu, stála bez řádné údržby, bez náhradních dílů, bez funkčního velení. A zatímco se Wehrmacht přesvědčoval o blízké sovětské kapitulaci, za Uralem se dělo něco, co nikdo v berlínských štábech nedokázal nebo nechtěl vzít vážně.
T-34 byl od začátku konstruován s dieselovým motorem V-2, jehož spotřeba na 100 kilometrů byla přibližně polovina toho, co potřeboval německý Tiger s jeho dvanáctivalcovým Maybachem. Tenhle rozdíl na papíře vypadá jako technická poznámka. Na východní frontě, kde zásobovací linie měřily stovky kilometrů bahnitých ruských cest, to byl rozdíl mezi armádou, která dojela, a armádou, která dojela nafty. Přes 1500 průmyslových závodů přesunul Sovětský svaz za Ural během jediného roku. V čeljabinském Tankogrodu dělníci montovali tanky pod otevřeným nebem při teplotách minus 30 stupňů Celsia, ve směnách, ze kterých někteří nikdy neodešli živí.
V listopadu 1942 zahájila Rudá armáda operaci Uran. Sovětské tankové sbory pronikaly do hloubky desítek kilometrů denně přes румunské a italské pozice, a 23. listopadu byl stalingradský kotel uzavřen. 290 000 německých vojáků obklíčeno. Německé velení v šoku. Jak to Sověti dokázali zásobovat? Kde vzali naftu na takovou operaci? Odpovědi byly znepokojivé, protože ukazovaly, že sovětský logistický systém, který měl být primitivní a vyčerpaný, fungoval přesně tak, jak fungovat měl. Plná odpověď na otázku, kdo opravdu dojde benzínu dříve, přišla v létě 1943 u Kurska, kde na svá výchozí postavení zajelo přes 6000 sovětských tanků.
Kurská bitva není jen příběh o ocelových gigantoch a plánech generálů. Je to příběh o naftelovém motoru V-2, o konvojích přes Arktidu, o ženách, které umíraly u montážních linek za Uralem, a o předpokladech, které nikdo v úzkém kruhu moci nesměl nebo nechtěl nahlas zpochybnit. Wehrmacht si myslel, že Sověti nemají benzín. Přišlo 6000 tanků. A fronta se od léta 1943 pohybovala jen jedním směrem.
