Východní fronta byla nejbrutálnějším a nejvíce nelidským bojištěm celé druhé světové války. V letech 1941 až 1945 se miliony vojáků i civilistů ocitly v pasti vyhlazovací války, v níž neexistovalo slitování ani příměří. Od zmrzlých arktických plání až po stepi Kavkazu – každý kilometr si vyžádal tisíce životů. Operace Barbarossa otevřela brány pekla plného kolosálních bitev, hladu, mrazů, nemocí a masových zvěrstev, které proměnily východní Evropu v nekonečný hřbitov.
Kyjev, Stalingrad, Kursk a Leningrad se staly jmény vyrytými do historie krví. Nešlo zde o dobývání území, ale o úplné zničení nepřítele. Miliony zajatců zemřely hladem nebo byly popraveny, zatímco civilisté trpěli obléháním, otroctvím a palbou z obou stran. Východní fronta byla také střetem ideologií v nejčistší podobě: nacismus proti komunismu – rasová válka, v níž vyhlazení celých národů bylo součástí plánu. Výsledkem byla zkáza tak obrovská, že vymazala města, vesnice i celé generace.
Extrémní klimatické podmínky, zhroucení zdravotní péče a násilí páchané na nevinných proměnily východ v bezprecedentní peklo. Ani Wehrmacht, ani Rudá armáda neprojevily žádné slitování. Příroda, hlad, epidemie a ideologie se spojily a vytvořily nejkrutější frontu moderních dějin. Pochopit, co se tam odehrálo, znamená podívat se přímo do nejtemnější tváře války – do konfliktu, v němž lidský život ztratil veškerou hodnotu a utrpení se stalo normou.



