V roce 1936 procházelo Německo obdobím transformace, které se vyznačovalo absolutní kontrolou nacistického režimu. Pod vedením Adolfa Hitlera propaganda prostupovala všemi aspekty každodenního života, od vzdělávání po zábavu. Obyvatelstvo bylo neustále vystaveno projevům a obrazům, které vyzdvihovaly postavu Führera a posilovaly myšlenku lidu sjednoceného pod společným ideálem. Režim se snažil formovat nejen politiku, ale i mentalitu a chování každého občana.
Ekonomika vykazovala známky oživení po poválečné krizi a Velké hospodářské krizi. Vláda podporovala velké infrastrukturní projekty, jako je výstavba dálnic a továren, které snížily nezaměstnanost a vyvolaly pocit pokroku. Tyto úspěchy však byly doprovázeny rostoucí militarizací, protože se průmysl zaměřoval na přípravu země na blížící se válku. Mnoho Němců cítilo, že budoucnost je opět slibná, ačkoli tento optimismus byl postaven na nebezpečných základech.
Ve společenském životě probíhal neustálý dohled a kontrola. Mládežnické organizace, jako například Hitlerjugend, indoktrinovaly mladé lidi od útlého věku, vštěpovaly jim poslušnost, disciplínu a neochvějnou loajalitu k režimu. Zároveň ti, kteří nesdíleli nacistickou ideologii nebo patřili k pronásledovaným menšinám, jako například Židé, byli stále více marginalizováni a trpěli omezeními v práci, vzdělávání a veřejném životě.
Rok 1936 byl také poznamenán symbolickými událostmi, jako byly Berlínské olympijské hry, mezinárodní přehlídka, jejímž prostřednictvím se režim snažil prezentovat moderní a mocné Německo. Pro mnoho Němců tyto události posílily národní hrdost a iluzi znovuzrození pod Hitlerem. Za touto fasádou jednoty a velikosti se však skrývala semena teroru a represí, která se brzy rozšířila po celé Evropě.



