Proč sovětský KV-1 zastavil celou německou divizi u Raseinaiu?

23. června 1941, druhý den od zahájení operace Barbarossa, narazila německá 6. tanková divize skupiny armád Sever na litevské silnici u města Raseiniai na sovětský těžký tank KV-1. To, co následovalo, se zapsalo do historie druhé světové války jako jedna z nejpodivuhodnějších epizod tankové války. Jeden jediný tank s pěti muži uvnitř zastavil postup celé divize na téměř dva dny. Standardní německá protitanková děla ráže 37 mm se od jeho pancíře odrážela jako hrách. Přímý útok německých tanků Panzer III a Panzer IV skončil ztrátami na německé straně. Pokus ženistů přiblížit se k tanku s trhavinou byl odražen palbou. A přesto tank stál.

KV-1, pojmenovaný po sovětském obranném komisaři Klimentu Vorošilovovi, byl v roce 1941 nejlépe opancéřovaným tankem na světě. Jeho čelní pancíř dosahoval 75 mm, přičemž standardní německé protitankové dělo ráže 37 mm nebylo schopné KV-1 probít z žádné vzdálenosti. Němci mu dali přezdívku Heeresanklopfgerät, tedy armádní klepadlo na dveře. Ani nasazení protiletadlových děl ráže 88 mm, která byla jedinou zbraní schopnou KV-1 čelit, nepřineslo okamžité řešení. Tank odolával opakovaným zásahům, dokud ho posádka pěti sovětských vojáků bránila v ocelové kobce za podmínek, které si lze jen těžko představit.

Tank KV-1 vznikl jako přímá odpověď na krvavé zkušenosti z finské zimní války 1939 až 1940, kde lehké sovětské tanky hořely jako papírové modely. Kirovský závod v Leningradu dostal za úkol postavit tank, který nepůjde zastavit. Výsledkem byl kolos o hmotnosti 47 tun s motorem o výkonu 550 koňských sil a dělem ráže 76 mm, schopným probít brnění každého tehdy existujícího německého tanku. Přesto měl KV-1 své smrtelné slabiny, od nespolehlivé převodovky a chronické poruchovosti po absenci radiopřijímačů v mnoha kusech, které způsobily, že velká část KV-1 byla v roce 1941 ztracena nikoli v boji, ale prostě proto, že odmítla jet.

Příběh u Raseinaiu není jen příběhem o technické převaze nebo vojenské strategii. Je to příběh o pěti mužích v přehřátém, ztemnělém a hlučném ocelové stroji, kteří bez posily, bez rozkazu k ústupu a pravděpodobně bez reálné naděje na přežití zadrželi tisíce vojáků vybavených veškerou silou moderní armády. Němečtí vojáci jim po bitvě vykopali hrob a zanechali improvizovaný náhrobek se vzkazem, že zde odpočívají stateční vojáci. Tento dokument se ptá nejen na to, jak k tomu došlo, ale proč na tom záleží. A zda na otázku, co přiměje člověka bojovat bez šance na vítězství, vůbec existuje odpověď.