Sledujte náš: 
Adolf Eichmann byl jedním z hlavních architektů „konečného řešení“, tedy systematického vyhlazování evropských Židů během nacistického režimu. Po porážce Německa v roce 1945 si byl dobře vědom, že bude hledán jako válečný zločinec za svou klíčovou roli při organizování deportací do vyhlazovacích táborů. Stejně jako mnozí další vysocí nacističtí činitelé využil tzv. „krysí stezky“ – tajné únikové cesty do zahraničí, které mu poskytly falešné doklady a možnost uniknout spravedlnosti.
Argentina se stala jedním z hlavních útočišť těchto uprchlíků. Za vlády Juana Dominga Peróna země přijímala velké množství evropských přistěhovalců a mezi nimi se skrývali i bývalí nacisté. Eichmann dorazil do Argentiny v roce 1950 pod falešným jménem Ricardo Klement. Usadil se v Buenos Aires, pracoval v továrně a snažil se vést nenápadný život, aby splynul s okolím a nebudil pozornost.
Volba Argentiny nebyla náhodná. Země nabízela nejen značnou vzdálenost od Evropy, ale také silné německé komunity, které poskytovaly podporu a zázemí. Navíc v době studené války nebyl hon na nacistické zločince vždy prioritou západních mocností, což umožnilo Eichmannovi zůstat více než deset let neodhalen. Přesto se o jeho přítomnosti začaly šířit informace mezi přeživšími holocaustu a později také mezi izraelskými tajnými službami.
V roce 1960 byl Eichmann vypátrán a unesen agenty Mossadu v tajné operaci. Následně byl převezen do Izraele, kde stanul před soudem v jednom z nejznámějších procesů s nacistickými zločinci. Jeho zatčení odhalilo skutečnost, že Argentina sloužila jako útočiště pro mnohé představitele Třetí říše, a odkrylo fungování sítí, které jim umožnily uniknout spravedlnosti po skončení války.
