Sledujte náš: 
V roce 1942, uprostřed nejtěžších bojů na východní frontě, představil Ferdinand Porsche revoluční koncept, který měl změnit budoucnost tankové války. Německý tank Ferdinand nebyl obyčejný stroj. Zatímco všechny ostatní tanky používaly mechanické převodovky, Ferdinand používal elektromechanický pohon. Dva benzínové motory Maybach točily generátory, které vyráběly elektrický proud pro dva výkonné elektromotory přímo spojené s pásy. Žádné převodovky, žádné spojky, jen přímý elektrický přenos síly. Generálové se smáli, inženýři kroutili hlavami. Elektřina v tanku? Na bojišti? To přece nemůže fungovat. Ale Porsche věřil ve svou vizi a Adolf Hitler mu dal šanci. Devadesát kusů bylo objednáno ještě před dokončením prvního prototypu.
Ferdinand se poprvé ukázal v boji během operace Citadela u Kurska v červenci 1943. A výsledky byly šokující. Jeho 88mm kanón ničil sovětské tanky T-34 ze vzdálenosti 2 kilometrů. Čelní pancíř silný 200 milimetrů byl prakticky neprostřelný. První dny byly triumfem. Ferdinand zničil stovky sovětských tanků. Žádné ztráty. Generálové byli nadšení. Tohle byla zázračná zbraň. Ale pak přišla drsná realita. Ferdinand měl fatální slabinu, kterou nikdo při návrhu nedomyslel. Neměl jediný kulomet pro obranu na krátkou vzdálenost. Kanón mohl pálit jen dopředu. A když se k němu sovětští pěšáci připlížili zboku s protitankovými granáty, sedmdesát tun vážící ocelový kolos byl bezbranný. Do konce července Wehrmacht ztratil 37 Ferdinandů. Ne všechny zničil nepřítel. Některé uvázly v bahně, některé shořely kvůli přehřátým motorům.
Po Kursku byl Ferdinand přestavěn na Elefant. Dostal kulomet do trupu, nové taktické označení a novou roli. Už to nebyl útočný tank, ale ničitel tanků v obranných pozicích. V roce 1944 bojoval v Itálii, kde na horských silnicích opět ukázal svou sílu. Jeden Elefant u Anzio zničil za jediný den 12 amerických Shermanů bez jediného zásahu. Jeho 88mm kanón probíjel spojenecké tanky dřív, než se vůbec přiblížily. Ale problémy zůstaly. Sedmdesát tun hmotnosti, spotřeba 400 litrů paliva na 100 kilometrů, elektrický systém náchylný k poruchám. Jeden Ferdinand stál tolik jako 15 tanků T-34. Sověti vyrobili během války přes 50 000 tanků T-34. Wehrmacht dostal 90 Ferdinandů. Statistiky byly jasné, ale nelítostné. Až do května 1945 bojovaly poslední Elefanty v ulicích Berlína a Rakouska.
Byl Ferdinand triumfem inženýrství nebo monumentální chybou? Elektrický pohon fungoval, to je fakt. Poskytoval přesnost a sílu. V terénu, kde jiné tanky uvízly, Ferdinand projel. Ale válka není o technologické dokonalosti. Válka je o logistice, výrobě a číslech. Wehrmacht potřeboval tisíce tanků. Dostal jich 90. Dnes můžete vidět jeden zachovalý Elefant v muzeu v Kubince u Moskvy. Stojí tam tichý, rezavý, ohromný. Pancíř silný 200mm. Kanón 88mm. A pod tím vším ten revoluční elektrický pohon, který měl změnit válku, ale nestačil na prostou matematiku masové výroby. Ferdinand se všichni smáli. Pak vyhrál několik bitev. A pak stejně prohrál válku. Protože ve válce nikdo nevyhrává. Jen někdo přežije.
