Sledujte náš: 
…V květnu 1934 Eichhorn udeřil znovu. Při projížďce Forstenriederským parkem nedaleko Mnichova potkal Annu Geltl, která byla čerstvě vdaná za kadeřníka. Eichhorn ji strhl z kola, a když se bránila, střelil ji pistolí do týla. Poté odtáhl její tělo do nedalekého křoví a zohavil ji osmnácticentimetrovým nožem. O několik měsíců později v září napadl 25letou úřednici Bertu Sauerbeck, když projížděla na kole čtvrtí Milbertshofen. Poté, co se i ona bránila jeho útoku, ji Eichhorn střelil do hlavy, ale smrt nepřišla hned. Zaživa ji pohřbil pod hromadou odpadků v odpadní jámě, kde později zemřela.
V roce 1935 se Eichhorn oženil s Josefou. Z manželství vzešly dvě děti, ale zdání ustáleného rodinného života jeho pudy příliš neomezilo. Podle Johanna Eichhorna měla Josefa podobné sexuální preference jako on sám, což podle něj manželství do jisté míry stabilizovalo. Přesto v polovině třicátých let pokračoval ve znásilňování žen, i když tyto útoky nevyústily ve vraždu. V létě 1937 však znova zabíjel. Svou oběť, pětadvacetiletou švadlenu Rosu Eigelein, střelil Eichhorn do hlavy poblíž města Germering a její tělo po smrti zohavil stejně jako dříve. O rok později, na podzim 1938, se jeho poslední potvrzenou obětí stala 23letá služka Maria Jörg. Zavraždil ji v parku Forstenrieder, nedaleko místa, kde se odehrála jeho první vražda.
29. ledna 1939 se Eichhorn pokusil zneužít dvanáctiletou dívku. Tentokrát ho však spatřil kolemjdoucí, který zasáhl a podařilo se mu 173 cm vysokého muže přemoci. Sexuální deviant a pedofil Eichhorn byl na místě zatčen a vzat do vazby. Ve vyšetřovací vazbě se v průběhu několika měsíců vyslýchání přiznal k několika vraždám. Eichhorn podstoupil také lékařská a psychologická vyšetření.
Po jeho zatčení byly zaprotokolovány další podrobnosti. Byl štíhlý a svalnatý, měl velké ruce a široká ústa. Navzdory jeho relativně nízkému věku mu chybělo mnoho zubů a ty zbývající vypadaly zkaženě, některé byly dokonce černé. Po fyzické stránce vypadal nevýrazně. Duševně však byl hluboce narušený. Podle psychologického posudku sice nevykazoval podprůměrný intelekt, ale byl popsán jako eticky a morálně zaostalý, labilní, slaboduchý, mimořádně sexuálně vyhraněný psychopat, který své zločiny systematicky připravoval a cílevědomě prováděl.
Na otázku, proč z jeho četných obětí znásilnění zemřelo jen pět, Eichhorn vysvětlil, že když se dívky zuřivě bránily, instinktivně sáhl po zbrani, protože nevěděl, co jiného v takové chvíli udělat. Jakmile byly mrtvé, říkal, mohly být plně jeho.
Proces s Eichhornem se konal před zvláštním soudem v Mnichově. Byl obviněn z pěti vražd a devadesáti znásilnění, ačkoli se přiznal pouze k sedmatřiceti. Důkazy byly zdrcující. Výpovědi svědků, nálezy soudních znalců i jeho vlastní výpovědi nenechávaly o jeho vině nikoho na pochybách. Soud ho odsoudil k trestu smrti gilotinou.
Jeho žena Josefa se s ním krátce po vynesení rozsudku rozvedla, změnila si příjmení a s dětmi opustila Aubing, aby unikla trvalému stigmatu.
Jen několik dní před popravou napsal Johann Eichhorn z vězení své bývalé ženě a dětem dopis na rozloučenou. Napsal v něm: „Poté, co jsem se dopustil těžkých křivd, musím očekávat i strašné následky. Sám jsem vyslovil přání, abych vás už nikdy neviděl.“
Johannu Eichhornovi bylo 33 let, když byl 1. prosince 1939 popraven gilotinou ve věznici Stadelheim v Mnichově.
Přestože jeho zločiny patřily k nejbrutálnějším v dějinách německé kriminalistiky, zůstalo Eichhornovo jméno po desetiletí téměř neznámé. Jedním z pravděpodobných důvodů bylo jeho členství v nacistické straně, což v té době vedlo k cenzuře a snahám o ututlání případu. Zájem veřejnosti se obnovil až v roce 2007, kdy Andrea Maria Schenkel jeho příběh beletristicky zpracovala v románu Kalteis, který vyšel v angličtině pod názvem Ice Cold. Originální materiály z vyšetřování, včetně policejních spisů, plakátů s hledanými osobami a nožů, které Eichhorn používal k mrzačení svých obětí, jsou dnes vystaveny v Mnichovském policejním muzeu pod ponurým označením „Bestie z Aubingu“.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#ww2
