Sledujte náš: 
…Stejně jako většina německých koncentračních táborů byla i Osvětim I vybudována ke třem účelům:
1) K uvěznění skutečných i domnělých nepřátel nacistického režimu a německých okupačních úřadů v Polsku na dobu neurčitou.
2) zajistit přísun nuceně nasazených pracovníků pro nasazení ve stavebních podnicích vlastněných SS a později ve zbrojní a jiné válečné výrobě
a
3) sloužit jako místo pro zabíjení malých cílových skupin obyvatelstva, jejichž smrt byla orgány SS a policie označena za nezbytnou pro bezpečnost nacistického Německa.
Stejně jako některé koncentrační tábory měla i Osvětim I plynovou komoru a krematorium. V suterénu vězeňského bloku 11 zkonstruovali technici SS improvizovanou plynovou komoru. Později byla vybudována větší stálá plynová komora jako součást původního krematoria v samostatné budově mimo vězeňský areál.
V Osvětimi I dělali lékaři SS v nemocnici lékařské pokusy, prováděli pseudovědecký výzkum na kojencích, dvojčatech a trpaslících a prováděli nucené sterilizace a kastrace dospělých. Nejznámějším z těchto lékařů byl příslušník SS Dr. Josef Mengele.
Mezi barákem pro lékařské pokusy a vězeňským blokem stála „černá zeď“, kde dozorci SS popravili tisíce vězňů.
V Osvětimi byl Kolbe poslán do pracovního tábora. Práce obnášela nošení těžkých kamenných bloků na stavbu zdi krematoria. Na pracovní skupinu dohlížel zákeřný bývalý kriminálník přezdívaný „Krvavý Krott“, který si Kolbeho vyhlédl a vystavil ho brutální šikaně, zahrnující bití a bičování. Svědci tvrdili, že Kolbe přijímal týrání a rány s překvapivým klidem.
Otec Kolbe také nadále tajně vykonával své kněžské povinnosti pro své spoluvězně, včetně zpovědi, kázání a tajného sloužení mší svatých.
Koncem července 1941 utekl z tábora jeden vězeň, což přimělo zástupce velitele tábora SS-kapitána Karla Fritzsche, aby vybral deset mužů, kteří měli být v podzemním bunkru vyhladověni k smrti, aby se zabránilo dalším pokusům o útěk. Když jeden z vybraných mužů, Franciszek Gajowniczek, vykřikl: „Moje žena! Moje děti!“, otec Kolbe ukázal rukou na odsouzeného muže a opakoval: „Jsem katolický kněz z Polska, rád bych nastoupil na jeho místo, protože on má ženu a děti.“ Tak se otec Kolbe dobrovolně přihlásil o smrt výměnou za život cizího člověka.
Podle očitého svědka vedl otec Kolbe ve své vězeňské cele vězně k modlitbě. Pokaždé, když ho dozorci kontrolovali, stál nebo klečel uprostřed cely a klidně se díval na ty, kteří do ní vstoupili. Po dvou týdnech hladovění a nedostatku vody zůstal naživu pouze otec Kolbe a tři další vězni.
Dozorci chtěli bunkr uvolnit, a tak dali čtyřem zbývajícím vězňům smrtící injekce s kyselinou karbolovou, známou také jako fenol. Otec Kolbe prý zvedl levou paži a klidně na smrtící injekci čekal.
Když Maxmilián Kolbe 14. srpna 1941 zemřel, bylo mu 47 let. Jeho ostatky byly zpopelněny 15. srpna, na svátek Nanebevzetí Panny Marie.
Čin a odvaha Maxmiliána Kolbeho se rozšířily mezi osvětimskými vězni a přinesly vzácný záblesk světla a lidské důstojnosti tváří v tvář nesmírné krutosti. Po válce se jeho příběh dál šířil a tak se stal symbolem odvážné důstojnosti.
12. května 1955 byl otec Kolbe uznán Svatým stolcem za služebníka Božího. Papež Pavel VI. ho 30. ledna 1969 prohlásil za ctihodného a v roce 1971 ho blahořečil jako vyznavače víry. Papež Jan Pavel II. ho 10. října 1982 kanonizoval jako svatého. Při kanonizaci papež prohlásil Maxmiliána Kolbeho za vyznavače víry a mučedníka lásky. Zázraky, které posloužily k potvrzení jeho blahořečení, byly vyléčení střevní tuberkulózy Angely Testoni v červenci 1948 a vyléčení kalcifikace sklerózy Františka Raniera v srpnu 1950; oba zázraky připsali Kolbeho přímluvě svými modlitbami k němu.
Franciszek Gajowniczek, muž, kterého otec Kolbe zachránil v Osvětimi, přežil holokaust a byl přítomen jako host jak při beatifikaci, tak při kanonizaci. Později řekl: „Mohl jsem mu poděkovat jen očima. Byl jsem ohromen a jen stěží jsem chápal, co se děje. Ta nesmírnost: Já, odsouzenec, mám žít a někdo jiný za mě dobrovolně a ochotně obětuje svůj život – cizí člověk. Je to snad nějaký sen? Byl jsem postaven zpět na své místo, aniž bych stihl Maxmiliánu Kolbemu cokoli říct. Byl jsem zachráněn. A jemu vděčím za to, že jsem vám tohle všechno mohl říct.“
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
