Sledujte náš: 
…Jak se koncem dubna 1945 americké ozbrojené síly blížily ke komplexu Kaufering, SS začali tábory evakuovat a vězně posílali na pochody smrti ve směru na Dachau. Vězni, kteří nedokázali udržet tempo, byli často zastřeleni nebo ubiti k smrti dozorci.
27. dubna 1945 příslušníci SS pod vedením táborového lékaře Maxe Blanckeho zapálili koncentrační tábor Kaufering IV, včetně 360 vězňů, kteří nebyli schopni chůze, aby zabránili jejich osvobození americkými jednotkami. Židovští vězni byli zavřeni v chatrčích a bylo jim řečeno, že pokud vyjdou ven, budou zastřeleni. Budovy byly poté zapáleny. Někteří vězni vevnitř uhořeli, jiní našli sílu rozbít dveře a vyplazit se zemřít ven. Někteří vězni měli na ohořelých tělech zbytky oblečení, většina z nich však byla nahá.
Jen o chvíli později byl Kaufering IV osvobozen americkými vojáky, kteří našli pouze 12 přeživších. Pro Julia Bernsteina byl 27. duben 1945 dnem, který změnil jeho život. Jeho jednotka, 12. obrněná divize, se nacházela v blízkosti města Landsberg-am-Lech, když narazila na zbytky tamního koncentračního tábora. Později vzpomínal: „Přijeli jsme pozdě o půl hodiny. Když jsme vstoupili do tábora, viděli jsme, co se stalo…. Velitel tábora, který věděl, že místo je zcela obklíčeno a není úniku, se snažil zničit důkazy. Bylo tam asi 4 000 vězňů a všichni byli zavřeni v barácích z dehtového papíru, které polili nějakou hořlavou kapalinou. Zaživa byli zpopelněni. Celé odpoledne jsem byl po kolena v mrtvolách. Myslím, že dvanácti z nich se podařilo dostat ven. Jak člověk stárne, zapomíná na spoustu věcí, ale na jednu věc zapomenout nemůžu: i když s vámi teď mluvím, cítím pach těch hořících těl….. Na to nikdy nezapomenu.“
Plukovník Edward F. Seiller z Louisville v Kentucky, který byl pověřen vojenskou administrativou 12. divize, jež osvobodila Kaufering IV, nařídil, aby asi 250 občanů z okolních měst, hlavně oficiálních činitelů, bylo pod pohrůžkou zbraní donuceno pohřbít oběti.
Mezi těmi, kteří byli přivedeni do tábora, byl také Johann Eichelsdörfer, který z pozice velitele tábora nesl odpovědnost za dříve uvedená zvěrstva. V táboře byl vyfotografován uprostřed mrtvol, které tam byly rozloženy před pohřbením.
Eichelsdörferova fotografie byla pořízena na popud dříve zmíněného plukovníka Edwarda F. Seillera, který mu nařídil stát mezi mrtvými a těm, co této scéně přihlíželi, bylo dovoleno Eichelsdörfera urážet.
Louis P. Lochner, zahraniční zpravodaj agentury Associated Press, který později za své reportáže o Německu získal Pulitzerovu cenu, byl toho dne v táboře a chtěl si s Eichelsdörferem promluvit. Ten mu vysvětlil, že nemá ponětí, co se v táboře dělo, protože do něj nikdy nevstoupil. Vzhledem k tomu, že byl velitelem tábora, mu však člověk mohl jen těžko věřit. Navíc četná úmrtí – často desítky denně – by sotva unikla jeho pozornosti.
Eichelsdörfer nakonec stanul před spravedlností, když byl souzen v dachauském procesu, v němž bylo devět ze čtyřiceti obžalovaných obviněno ze zločinů spáchaných v Kauferingu.
Eichelsdörfera obhajoval kapitán Dalwin Niles, který tvrdil, že jeho klienta pověřil vedením tábora wehrmacht kvůli jeho zdravotnímu stavu a on sám na to na to neměl jakýkoliv vliv. Jako starý a nemocný muž neměl prý sílu tábor řádně řídit. Přeživší vězni však vypověděli, že i sám Eichelsdörfer s vězni špatně zacházel a dokonce je bil až do bezvědomí. Tato svědectví proti němu byla také důkazem, že lhal, když tvrdil, že do tábora nikdy nevstoupil.
Soudní proces trval od 15. listopadu do 13. prosince 1945, předvoláno bylo sedmdesát svědků obžaloby a padesát svědků obhajoby. Všech čtyřicet obžalovaných bylo shledáno vinnými a třicet šest z nich, včetně Eichelsdörfera, bylo odsouzeno k trestu smrti oběšením.
Rozsudek vykonal seržant americké armády John C. Woods, který neměl žádné doložené předválečné zkušenosti s prací kata. Nechvalně proslul tím, že svou práci dělal záměrně špatně, neboť nacističtí váleční zločinci, které popravil, trpěli dlouhou trýznivou smrtí. Nacisté popravení seržantem Woodsem padali ze šibenice silou, která nestačila na zlomení vazu, což mělo za následek jejich smrt uškrcením, která v některých případech trvala desítky minut.
Když byl Eichelsdörfer 29. května 1946 ve 14:14 popraven oběšením ve věznici pro válečné zločince v Landsbergu, bylo mu 56 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
