Sledujte náš: 
Renesanci dnes považujeme za zlatý věk umění.
Michelangelo, Leonardo, Raffael – krása, vědění a oslava lidské formy.
Ale tato doba měla i svou druhou tvář. Tvrdou tvář, které se dnes sotva odvažujeme podívat do očí.
Zatímco jedni malovali nebesa, druzí zvedali katovu sekeru.
Ve Florencii, Římě a Benátkách nebyla poprava jen trestem –
byla zábavou, slavností a veřejnou demonstrací moci.
Po spiknutí Pazziů visela ve Florencii těla na palácích,
a dav se smál a házel po mrtvých.
V Římě na Campo de’ Fiori hořeli kacíři i duchovní –
Giordano Bruno, Beatrice Cenci, Pomponio de Algerii.
V Benátkách Rada Deseti vykonávala popravy ve stínu dóžecího paláce,
zatímco gondoly tiše klouzaly lagunou.
V renesanci se smrt stala podívanou.
Na popravy se nechodilo – účastnilo se jich.
Bohatí i chudí sledovali, jak se spravedlnost mění v divadlo.
Kat zvedl sekeru, kněz kázal a dav tleskal.
A mrtvá těla se stala nástroji výstrahy, výuky a strachu.
To byla „doba znovuzrození“.
Nejen umění, ale i krutosti.
Protože renesance neodhalila jen božskou krásu člověka –
ale i jeho nejtemnější hlubiny.
#dějiny #středověk #renesance #benátky #řím #florencie #temnédějiny #poprava
#inkvizice #kat #víra #smrt #brutalita #skutečnépříběhy #historie #temnota
#krutost #skutečnéděsivé #lidskázvěrstva #darkhistory
