Město, kde zmizel každý člověk – princ středověkého masového vraha

Muž, kterého historie kdysi znala jako hrdinu.
Rytíř, jenž bojoval ve jménu Boha.
A nakonec ten, kdo otevřel bránu pekla — ve vlastním hradu.

Gilles de Rais, pobočník Jany z Arku, pocházel z jedné z nejmocnějších rodin Francie.
Jeho bohatství bylo nekonečné, sláva jej přivedla až ke králi.
Ale když Jeanne d’Arc zemřela na hranici, něco v něm zhaslo.
Víra, která jej vedla, se rozpadla. Zármutek se změnil v posedlost a ta pomalu přerostla v šílenství.
A světlo, které v něm kdysi bylo, se obrátilo naruby — v temnotu, jež pohltila jeho duši.

V městečku Tiffauges mizely po nocích děti.
Nikdo nevěděl, kam. Jen to, že už se nikdy nevrátily.
Rolníci slyšeli výkřiky, ale báli se promluvit.
Proti moci se nepostaví nikdo — zejména ne proti princi, kterého kdysi považovali za svatého.

Uvnitř hradních zdí vládl jiný zákon.
Gillesovy sluhy lákaly děti dovnitř — sliby jídla, práce, bezpečí.
Děti věřily, protože věřit znamenalo přežít.
A tam dole už čekal on: svíčky, inkoust, krvavé nástroje, oheň a výkřiky.
Podle dobových svědectví Gilles hledal „okamžik duše“ — moment, kdy prý dokáže spatřit tvář smrti.

On sám věřil, že skrze tento okamžik najde Boha.
Ale jen jej ztratil.

Když začala církevní vyšetřování, kněží mluvili o satanistických rituálech.
V hradních zdech se našly kosti, zbytky obětí.
Svědectví byla jasná.
Soud odsoudil Gillese k smrti.
Než zemřel, v slzách přiznal:

„Chtěl jsem vidět ďábla. A hledal jsem její tvář v krvi dětí.“

Roku 1440 byl na hlavním náměstí Nantes Gilles de Rais oběšen a poté spálen.
Tělo se sesypalo na prach a s ním i jeho šílená víra:
že svatost může zachránit člověka před jeho vlastní temnotou.

Legenda říká, že v dýmu popravčí hranice spatřil ještě jednou tvář Jany z Arku.
A pochopil, že rytíř, který slouží Bohu, se může stát démonem, pokud ztratí to, co ho činilo člověkem.

Tohle není pohádka.