Sledujte náš: 
Na počátku 13. století nebylo Uherské království zdaleka jednotné.
Mladý a ambiciózní král II. Ondřej se snažil upevnit svou moc rozsáhlými udíleními půdy, čímž si podřídil část šlechty. Královská pokladna se vyprázdnila, šlechta byla nespokojená a hospodářství země se ocitlo na pokraji rozpadu.
Roku 1222 se magnáti a církev postavili proti králi.
Ne mečem, ale pergamenem.
Donutili ho vydat Zlatou bulu – dokument, který poprvé v uherských dějinách omezil královskou moc.
Zlatá bula byla uherskou obdobou Magny charty – symbolem práva a svobody, který vyhlásil nadřazenost zákona země nad vůlí krále a práva šlechty proti svévoli. Tento okamžik krále II. Ondřeje nezlomil, ale zahájil novou éru: dobu šlechtické samosprávy a ústavního myšlení.
Král nebyl svržen – byl donucen klečet, a tím se navždy změnil směr uherských dějin.
