Když s králem padne celé království – Příběh bitvy u Moháče (1526)

V létě roku 1526 bylo Uherské království už jen stínem své bývalé moci.
Mladý král Ludvík II., pouhých jednadvacet let starý, s prázdnou pokladnou a rozdělenými šlechtici, se snažil zorganizovat obranu proti sultánovi Sulejmanovi I.

O pomoc žádal papeže, Habsburky i Benátčany – ale nikdo nepřišel včas.

Když osmanská armáda dorazila k Dunaji, nebylo již cesty zpět.
Dne 29. srpna u Moháče se 25 tisíc uherských vojáků postavilo proti dvojnásobné přesile sultána.

Bitva trvala sotva dvě hodiny. První útok přinesl naději, ale turecké dělostřelectvo prolomilo uherské řady.
Děla se zabořila do bahna, prapory padly a král se pokusil o útěk – avšak v bažinách potoka Csele ho těžké brnění stáhlo ke dnu.

Bitva skončila – a s ní i jedna epocha.
Po králově smrti se království rozpadlo a začala tragédie Uher rozdělených na tři části.

Moháč nebyl jen porážkou – byl zhroucením národa.
Jediný den, kdy hrdinství nestačilo a dějiny se neúprosně posunuly dál.