Když Maďarsko oplakávalo tři krále – Zrada a smrt Štěpána IV.

Ve 12. století se Maďarsko rozštěpilo.
Na západě vládl právoplatný král Gejza II. a na východě Štěpán IV., protikrál podporovaný Byzancí. Odehrála se krvavá občanská válka, v níž bojovali bratři proti sobě a maďarská země byla zalita krví.

Štěpán IV., který ztratil mocenský boj, požádal o pomoc Byzanc. Císař mu poskytl zlato, vojáky i titul, ale za to musel princ přijmout císařovu nadvládu — a tím ztratil podporu Maďarů. Pro šlechtu už nebyl králem, ale cizincem.

Roku 1165 u Zimony se střetl se svým bratrem. Nebyl zabit mečem, ale jedem. Kroniky uvádějí, že jeho vlastní sluha ho otrávil, když se hojila jeho zranění získaná v bitvě. Tělo bylo ponecháno bez pohřbu a nikdo se neodvážil je pohřbít.

Tak skončil král, kterého nezabili Maďaři, ale jeho vlastní lidé.
Toužil po koruně, ale kvůli cizí pomoci nakonec ztratil čest i život. Nakonec se potvrdilo staré přísloví: kdo zradí vlastní krev, toho zrada dříve či později dostihne.