Sledujte náš: 
6. května 1527.
Toho dne přestalo srdce křesťanství bít.
Papež, který po staletí představoval pozemskou tvář božské moci, nyní sledoval, jak jeho vlastní město hoří v plamenech.
Papež Klement VII., vládce z rodu Medicejů, uzavřel špatná spojenectví, zvolil si špatné nepřátele a nakonec uvrhl Řím – věčné město, nejposvátnější místo světa – do zkázy.
Císařská armáda, složená z německých landsknechtů a španělských žoldnéřů, byla po měsíce bez jídla a bez žoldu. Když se vydali na pochod na jih, nebyla to už armáda – jen krvežíznivý dav.
Když dorazili k Římu, nevedly je rozkazy, ale hlad a nenávist.
Ze 189 příslušníků Švýcarské gardy přežilo pouze 42, když vlastními těly chránili papeže.
Kostely byly vyrabovány, jeptišky znásilněny, papežové zneuctěni, hroby otevřeny, fresky zničeny.
Řím byl po osm měsíců zajatcem pekla.
Klement VII. si nechal narůst vousy na znamení smutku – a už se nikdy neoholil.
Řím byl znovu postaven, ale renesance skončila.
Město víry bylo zlomeno. A Evropa už nikdy nebyla stejná.
