Sledujte náš: 
V nacistických koncentračních táborech se hrůza neomezovala jen na vykořisťování a systematické vyhlazování. Mnozí strážci SS proměňovali utrpení vězňů v morbidní zábavu, pořádali nesmyslné sadistické hry, extrémní fyzické soutěže, veřejná ponižování a mučení maskované jako zábavu. Nutit vězně běhat nazí po sněhu, zpívat nacistické hymny pod ranami, předvádět ponižující parodie nebo kopat jámy, aby je pak znovu zasypali – to vše patřilo k repertoáru krutostí prováděných čistě pro pobavení.
Sadismus se projevoval i používáním vězňů jako živých terčů pro výcvik psů, systematickými sexuálními útoky a psychologickou manipulací s cílem zlomit vůli internovaných. Ženy, muži i děti mohli být proměněni v lidské mazlíčky, vystavováni na odiv, zesměšňováni nebo využíváni jako osobní sluhové. Ponižování bylo neustálé a kolektivní – od veřejných trestů navržených k ničení lidské důstojnosti až po fingované simulace osvobození, které končily popravami. Vše sloužilo k upevnění absolutní moci kata nad obětí.
Tato zábava neměla žádnou vojenskou ani kázeňskou hodnotu – byla přímým důsledkem beztrestnosti a kultury násilí přeměněné v rutinu. Uprostřed smíchu, sázek a přípitků vyprávěli strážci své činy jako historky, čímž posilovali pouto kamarádství založené na krutosti. Co pro ně byla zábava, bylo pro oběti dalším kapitolou pekla. Připomínka těchto činů neodhaluje jen tu nejzvrácenější stránku nacistického systému, ale i to, jak neomezená moc dokáže proměnit násilí ve spektákl.
