Sledujte náš: 
…Každý sovětský občan osvobozený západními Spojenci měl být co nejdříve vrácen do Sovětského svazu, ať už si to přál, nebo ne. Tímto způsobem se sovětský režim zbavil obrovského množství svých odpůrců, kteří po celé meziválečné období žili v zahraničí a kteří doufali v pád bolševického režimu a návrat do své vlasti, kterou nebyl Sovětský svaz, ale stále ještě carské Rusko. Počátek nucené deportace kozáků lze vysledovat až ke dni, kdy generál Charles Keightley obdržel 24. května 1945 rozkazy. Generál dostal příkaz předat Sovětům všechny zajaté kozácké důstojníky – především ty nejvýše postavené – bez výjimky. Generál Keightley dal svým jednotkám najevo, že jakýkoli odpor kozáků musí být tvrdě potlačen.
28. května 1945 dorazila britská armáda do tábora Peggetz v rakouském městě Lienz, kde byly tisíce kozáků, včetně důstojníků a generálů. Britové údajně jeli pozvat kozácké důstojníky na důležitou konferenci s britskými představiteli a informovali je, že se do Lienzu vrátí do 18:00 téhož večera. Někteří kozáci měli obavy, ale Britové je uklidňovali, že je vše v pořádku. Jeden britský důstojník kozákům řekl: „Na své čestné slovo britského důstojníka vás ujišťuji, že jedete pouze na konferenci.“ O takových zárukách nebo slibech z britské strany však neexistují žádné přesvědčivé důkazy.
Když se kozáci dozvěděli o svém skutečném cíli, odmítli jet. Reakce Britů byla plná zuřivosti. Britští vojáci několik minut kozácké důstojníky bili a kopali, využívali tvrdých bot, pažeb pušek a pěstí. Některé z obětí byly zmláceny do bezvědomí a Britové toho využili k tomu, aby je probodli bajonety. Tento postup se ukázal jako účinný a nakládání vojáků, včetně těch zbitých do bezvědomí, začalo. Britové odvezli 2 046 odzbrojených kozáckých důstojníků a generálů. Cílem nebyla konference s Brity, ale vězení a smrt z rukou sovětských představitelů. Mnozí z těch, kteří po brutálním bití nabyli vědomí, se během pomalé jízdy do města, které bylo v držení Rudé armády, rozhodli spáchat sebevraždu.
To byl teprve začátek kozáckých deportací – v táboře Lienz bylo kozákům, nyní již bez důstojníků, oznámeno, že se i se svými rodinami vrátí do Sovětského svazu. Když kozáci křičeli, že se nepodřídí žádnému rozkazu, dokud se nevrátí jejich důstojníci, britští vojáci do davu začali bušit násadami od krumpáčů a pažbami pušek. Vznikla hora těl, lidé dole se dusili, zatímco ti nahoře křičeli. Jeden kněz se pokusil chránit skupinu ministrantů, ale byl v hábitu sražen palicí k zemi. Ženy držely své děti za kotníky, zatímco se je vojáci snažili od sebe odtrhnout, protože věděli, že rozdělení znamená Sibiř, nucené práce a smrt. Koncem prvního červnového týdne stály na železniční vlečce připravené dobytčí vagony, jejichž okna byla zakryta dřevěnými mřížemi. Obrněné vozy s kulomety následovaly každý vlak až k hranici sovětské zóny, protože pokusy o útěk neustávaly ani po zavření dveří.
Podle oficiálních údajů bylo mezi 28. květnem a 15. červnem 1945 z rakouského území do rukou Sovětů předáno 22 502 kozáků – mužů, žen i kojenců. Asi sedm set z nich zemřelo při prvních shromážděních, někteří byli zastřeleni, někteří udušeni a další spáchali sebevraždu. Několika tisícům kozáků se podařilo uprchnout a pak hledali útočiště v horách, kde je ale nemilosrdně pronásledovali Britové, kteří s pomocí sovětských speciálních jednotek pořádali rozsáhlé hony. Během tří červnových týdnů bylo znovu zajato 1 356 vojáků, většina z nich byla zastřelena…
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
