Sledujte náš: 
Co se stalo s německými generály po kapitulaci?
Po pádu Afrikakorpsu v roce 1943 byli desítky německých generálů zajaty Spojenci a odeslány do zajateckých táborů ve Spojeném království a ve Spojených státech. Z luxusních vil jako Trent Park až po dusné baráky v Mississippi — tito muži přešli od velení divizím Třetí říše k životu pod přísným dohledem spojeneckých úřadů. Někteří byli přijati s vypočítavou zdvořilostí, jiní čelili naprostému opovržení. V obou případech byly jejich slova, gesta a postoje pečlivě zaznamenávány s cílem porozumět jejich mentalitě, roli ve válce a možné budoucí využitelnosti.
Ve Velké Británii zavedli Britové tajný systém odposlechů, díky němuž byly v Trent Parku nahrány tisíce hodin konverzací. Z nich vyplynuly vnitřní napětí, kritika nacismu, komentáře k válečným zločinům i strategická přiznání. Ve Spojených státech však pokusy o zpravodajské využití selhaly. Po krátkém pobytu v luxusních střediscích jako Byron Hot Springs byli generálové přesunuti do táborů jako Mexia a Clinton, kde bylo zacházení tvrdší a dohled méně účinný. Nedostatek psychologického přístupu snížil hodnotu získaných informací.
Po skončení války se z generálů stali spolupracovníci. Někteří se účastnili programů přeučení, jiní pomáhali s psaním vojenské historie konfliktu a několik z nich — jako například Reinhard Gehlen — hrálo klíčovou roli při budování zpravodajských služeb Západního Německa. Zatímco někteří byli zapomenuti nebo odsouzeni, jiní byli integrováni do nového pořádku studené války. Nebyli pouze poraženi — byli „recyklováni“. A v tomto tichém přechodu pomohli utvářet poválečnou Evropu.
