Sledujte náš: 
Dne 27. května 1942 byl Reinhard Heydrich, jeden z nejobávanějších představitelů nacistického režimu a architekt „konečného řešení“, zraněn v Praze českými odbojáři. O osm dní později zemřel a jeho smrt rozpoutala bezprecedentní vlnu násilí. Hitler nařídil okamžitou odvetu. Během několika hodin bylo zatčeno stovky Čechů, mnozí z nich byli bez soudu popraveni. Vesnice Lidice byla srovnána se zemí: všichni muži zastřeleni, ženy deportovány do Ravensbrücku a děti poslány do vyhlazovacího tábora Chełmno.
Krátce nato postihl stejný osud i obec Ležáky. SS zde v odvetě za ukrývání odbojové vysílačky zavraždily všechny dospělé obyvatele. Přežily pouze dvě děti, ostatní byly zavražděny. Paralelně byly tisíce občanů zatčeny, vyslýchány a deportovány do táborů jako Mauthausen, kde bylo hromadně popraveno přes 230 českých vězňů. Gestapo používalo systematické mučení, svévolné popravy a kolektivní tresty. Hromadné hroby se rychle množily. Toto období vstoupilo do dějin jako „Heydrichiáda“.
Během těchto dnů stačil jakýkoli projev sympatie k atentátníkům k okamžité popravě. Příběh Cyrila Kopeckého, lesního inženýra, který neměl s odbojem nic společného, vystihuje atmosféru teroru: byl zatčen a zastřelen jen za komentář u rodinného stolu. Jeho rodina přišla o vše. Heydrichova smrt nebyla jen koncem jednoho muže, ale začátkem masakru, který umlčel celá města, vymazal vesnice z mapy a proměnil Československo v laboratoř totální represe.
