Sledujte náš: 
Na podzim roku 1396 se na březích Dunaje během jediného dne zhroutil sen křesťanské Evropy.
Místo se jmenovalo Nikopole.
Cílem bylo zastavit postup Osmanů dříve, než vtrhnou do Uherska.
Na konci výpravy stál uherský král Zikmund, po jeho boku tisíce francouzských, německých, anglických a burgundských rytířů – poslední velká křížová armáda středověku.
Místo slávy je však čekala krev a panika.
Francouzští rytíři, oslepení pýchou, proti Zikmundovým rozkazům zahájili unáhlený útok a narazili na osmanskou léčku.
Řady se rozpadly, brnění praskalo a slávu vystřídaly hromady mrtvých.
Uherské vojsko se pokusilo situaci zachránit, ale osmanská přesila je rozdrtila.
Po bitvě bylo na příkaz Bajazida I. popraveno tisíce rytířů.
Podle osmanských kronik „se voda Dunaje zbarvila do ruda krví křižáků“.
Zikmund byl nucen uprchnout a rytířský ideál navždy zanikl.
Nikopole neoslabila jen Uherské království –
otřásla vírou celé křesťanské Evropy v to, že „svatá válka“ může zvítězit.
Byl to konec rytířů.
