Sledujte náš: 
V době římského zlatého věku patřil každý hřích bohům.
Císařovy paláce zářily zlatem, zatímco za stěnami pomalu hnila duše.
A muž, který měl veškerou moc, učinil bohem i sebe sama.
Císař Domitianus, poslední vládce dynastie Flaviovců, byl chladný, uzavřený muž.
Nedůvěřoval nikomu a všichni se ho báli – dokonce i jeho vlastní rodina.
Výjimku tvořila jediná osoba: Julia Flavia, jeho krásná neteř, kterou lid říše uctíval jako „římský symbol čistoty“.
Císař však v ní viděl něco jiného.
Moc, jež nenacházela hranice, si nyní našla tělo.
Podle dobových kronik byl Domitianus k Julii chorobně připoután.
Uzavřel ji v paláci, nedovolil jí vdávat se a učinil ji „zdrojem vlastního hříchu“.
Žena slábla a nakonec zemřela – podle oficiální verze „při potratu“.
Řím si však šeptal: „Nebylo to dítě, které se narodilo nemocné – ale hřích, který jí zlomil život.“
Domitianus jí nechal postavit chrám a pohřbil ji jako bohyni, ač celé město vědělo, co se stalo.
Od toho dne nechal všechny stěny svého paláce pokrýt zrcadly, aby viděl, zda někdo stojí za jeho zády.
V zrcadlech však neviděl nepřátele – viděl sám sebe, s tvrdýma očima a úzkostí v srdci.
Řím na to nikdy nezapomněl.
Dům Flaviovců vyhasl a říše se přiblížila svému pádu.
Domitianus nezničil jen vlastní neteř – zničil vše, co v něm ještě bylo lidské.
#temnáhistorie #řím #domitianus #juliaflavia #flaviovci #skutečnýpříběh #říšezla #historickétragedie
