Co zbylo z vesnice, kudy táhla středověká armáda?

⬇️ Využijte moudrost předků v dnešní kuchyni, zahradě i domácnosti:

V berní knize města Chebu z roku 1468 stojí u sedláků ze vsi Bříza krátké poznámky o tom, co toho roku ztratili. Všechen dobytek. Koně. Svršky. A u několika jmen ještě něco navíc: hospodář zajat. Ves přitom neležela na žádném bojišti. Jen kolem ní táhlo vojsko.

V tomto videu se podíváme na to, proč středověké vojsko na pochodu muselo brát a co si z vesnice doopravdy odnášelo. Pícování jako prostá aritmetika, anglické královské rekvírování, chevauchée Eduarda III. a Černého prince, papežský úředník Bertrand Carit, který roku 1340 zapsal pomoc ve 174 vypálených farnostech jméno po jménu, a husitské spanilé jízdy, které nebyly „krásné“, ale výnosné. Výpalné od Bamberku po sever Anglie, poklady grošů od Úpice, chebské berní knihy, pustnoucí vsi na Rokycansku, zaniklé Mstěnice, Pfaffenschlag i pražský Hol. A nakonec čtyři vesnice, přes které roku 1434 vedl útěk od Lipan.

Střecha se dala postavit znovu. Osivo, potah a lidé ne. Na Chebsku platily vypálené vsi plnou daň zase do dvou let, na Rokycansku zmizely skoro dvě vesnice z pěti navždy. O tom, jestli se ves vzpamatuje, totiž nerozhodovalo, jak moc hořela, ale jestli po požáru přišel někdo, kdo chtěl na tom místě znovu orat.