Kdo uklidil středověké bojiště, když armády odešly?

⬇️ Využijte moudrost předků v dnešní kuchyni, zahradě i domácnosti:

Na většině slavných středověkých bojišť dnes nenajdete vůbec nic. Žádné meče zaryté do hlíny, žádné hromady zrezivělé zbroje. Jenom pole. Bitva u Bosworthu z roku 1485 se přitom našla až v roce 2009, a to podle rozptylu olověných kulí. Olovo tam zůstalo jenom proto, že za nic nestálo.

V tomto videu se podíváme na to, kdo na bojiště přišel potom, co obě armády odešly, v jakém pořadí a proč. Dělení válečného zisku sepsané v indentuře ještě před vyplutím, muži z Towtonu roku 1461 pohřbení bez zbroje a dokonce i bez přezek, kůň oceněný roku 1314 na dvacet liber a úřední soupisy náhrad za padlá zvířata, Visby roku 1361 s muži pohřbenými v kroužkové košili, Aljubarrota, Grunvald i Azincourt, kde se po víc než šesti stech letech nenašel jediný z popsaných hrobů. Ermenfridovo pokání po Hastingsu jako sazebník, který se dal nahradit stavbou kostela, kaple u Towtonu nařízená dvaadvacet let po bitvě a Přemysl Otakar II., kterému cesta z Moravského pole do katedrály trvala zhruba devatenáct let.

Bojiště se samo neuklidilo. Uklidily ho čtyři síly v pevném pořadí: cena, strach, svědomí a čas. A ze všeho, co na tom poli ten den leželo, vydrželo nakonec nejdéle to nejméně hmatatelné. Jméno pole, kterému dnes skoro nikdo nerozumí.