Sledujte náš: 
Sovětský svaz vytvořil během druhé světové války jeden z nejneobvyklejších tanků v historii – BM-8-24. Místo klasického kanónu měl na podvozku lehkého tanku T-60 namontováno 24 odpalovacích ramp pro rakety RS-8. Tento projekt měl za úkol rychle posílit palebnou sílu Rudé armády během kritického léta 1942, když Wehrmacht postupoval hluboko do sovětského území. Konstruktéři vsadili na jednoduchost výroby raket oproti náročné produkci tankových kanónů. Výsledkem bylo vozidlo, které dokázalo vystřelit salvu 24 raket za pouhých 8 sekund a vytvořit psychologický teror u německých vojáků, kteří tomuto zvuku říkali Stalinovy varhany.
Realita bojového nasazení BM-8-24 byla ovšem brutální. Tank měl pouze 20 mm silný pancíř, který neposkytoval téměř žádnou ochranu proti protitankovým zbraním. Posádka dvou mužů seděla v tenké pancéřové schránce obklopená vysoce výbušnými raketami. Jeden zásah znamenal okamžitou smrt, protože explodovaly všechny rakety současně. Průměrná délka života posádky BM-8-24 během intenzivních bojů byla pouze 2-3 týdny. Z přibližně 450 vyrobených kusů se konce války dožilo jen několik desítek. Většina byla zničena během let 1942-1943 v bitvách o Rževu, Kalinin a dalších úsecích východní fronty.
Sovětské velení rychle pochopilo, že kombinace tanku a raketometu nedává smysl. Tank potřebuje silný pancíř pro boj v první linii. Raketomet potřebuje rychlost a dosah pro operace ze vzdálenosti. BM-8-24 nebyl ani jedno, ani druhé. V polovině roku 1943 byl projekt tiše ukončen. Zbývající vozidla byla přesunuta do druhořadých úseků, některá přestavěna zpět na běžné tanky, jiná skončila jako cvičné terče. Kaťuša na podvozku nákladního automobilu se ukázala jako mnohem efektivnější řešení – byla rychlejší, levnější a operovala z bezpečnější vzdálenosti.
Tento dokument odhaluje zapomenutý příběh experimentální zbraně, která stála životy stovek sovětských tankistů. Bez propagandy, bez hrdinských příběhů. Pouze tvrdá realita války, kde inovace někdy životy zachraňují, jindy je stojí. BM-8-24 zůstává připomínkou toho, že ne každý pokrok vede k úspěchu a že cena experimentů na bojišti se platí lidskými životy. Dnes po tomto tanku nezůstalo téměř nic – žádné pomníky, jen několik fotografií v archivech a zapomenutí veteráni, kteří odvážně nastoupili do vozidla, o kterém věděli, že je past.
