Sledujte náš: 
1. ledna 1993 se Československo tiše rozpadlo na dva samostatné státy. Bez výstřelu, bez referenda, bez skutečné shody lidu. Ale co kdybychom se vydali jinou cestou? V tomto dokumentu se podíváme na to, jak silné bylo Československo v okamžiku rozpadu, jaký vojenský a průmyslový potenciál se ten den nenávratně rozdělil, a co by znamenalo, kdyby federace přežila až do dnešních dnů. Vycházíme z reálných čísel, reálné techniky a reálné geopolitiky, ne z nostalgie.
Československá lidová armáda čítala v roce 1993 přes 140 000 vojáků v aktivní službě, disponovala 1 800 tanky včetně moderních T-72, 340 bojovými letadly a průmyslem, který ji živil vlastními silami. ZTS Martin vyráběl tankovou techniku, Aero Vodochody dodávalo letadla L-39 Albatros do více než 20 zemí světa, ZVS Dubnica zásobovala municí celý Varšavský pakt a Tatra Kopřivnice stavěla vojenská vozidla, která jsou dodnes považována za světovou špičku. Rozdělením se tento ekosystém roztrhl na dva neúplné celky, z nichž každý pak řešil přezbrojování a vstup do NATO z pozice malého státu s omezeným rozpočtem.
Kdybychom uvažovali o Československu dnes, bavili bychom se o státu s hrubým domácím produktem blížícím se 500 miliardám dolarů, s vojenským rozpočtem okolo 10 miliard ročně a s letectvem, které by nemuselo provozovat dvě nekompatibilní platformy na dvou různých základnách. Česká republika dnes leasuje 14 švédských Gripenů, Slovensko pořídilo 14 amerických F-16. Dohromady 28 stíhaček dvou různých typů bez společné logistiky. Federální armáda by nakupovala jako jeden zákazník, za lepší ceny, ve větším počtu a s jednotnou výcvikovou strukturou. A to je jen jeden příklad z celé řady oblastí, kde ztráta synergie stále bolí.
Tohle video neklade politické soudy a nevyhlašuje verdikty. Klade otázku, kterou si zaslouží každý, kdo se zajímá o vojenskou historii, bezpečnostní politiku a osud středoevropského regionu v době, kdy se bezpečnostní mapa Evropy mění rychleji než kdykoli od roku 1991. Silnější stát, to je jisté. Ale jestli by byl lepší, to záleží na tom, čemu věříte a co od svého státu čekáte. Odpověď není jednoduchá. A možná proto stojí za to ji hledat.
