Sledujte náš: 
…V tomto období byl Lampert vnímán jako potenciální nový biskup pro diecézi, ale papež Pius XI. ho nevybral. Místo toho byl v lednu 1939 jmenován generálním vikářem diecéze. V roce 1940 Lampert neúspěšně usiloval o propuštění Otto Neururera, rakouského římskokatolického kněze a přesvědčeného antinacisty. Poté, co Neururer zemřel po 36 hodinách mučení v květnu 1940 v koncentračním táboře Buchenwald, poslali nacisté jeho popel do Götzensu, kde působil jako farář, s úmyslem anonymně jej pohřbít. Když však Lampert zveřejnil nekrolog v církevním zpravodaji, kde bylo uvedeno i místo Neururerovy smrti, byl v červenci 1940 zatčen za porušení nacistických zákonů o utajení. V srpnu 1940 byl deportován do Dachau a v září téhož roku do Sachsenhausenu, kde musel vykonávat těžké fyzické práce. Během svého pobytu tam Lampert často opakoval oblíbené rčení: „ve jménu Krista pro církev“. Později, v prosinci 1940, byl převezen zpět do Dachau, kde zůstal osm měsíců, než byl v srpnu 1941 propuštěn a poslán do Štětína.
Během toho, co byl ve Štětíně, působil Lampert jako pastor a kaplan v nemocnici.
Přestože byl propuštěn, zůstal pod intenzivním dohledem a byl vnímán jako podezřelý; jeho telefonní hovory byly monitorovány a veškerá korespondence prověřována. Nacistická tajná policie gestapo na Lamperta bez jeho vědomí nasadila špiona, který vystupoval pod falešnou identitou jako „inženýr Georg Hagen“. Ten se prezentoval jako odpůrce nacistů a hluboce věřící člověk usilující o duchovní osvícení. Prostřednictvím biblických sezení a diskusí si „Hagen“ získal Lampertovu důvěru. Jeho jméno však ve skutečnosti znělo Franz Pissaritsch a jeho cílem bylo dostat se k Waffen-SS, vojenské složce SS.
Navzdory Pissaritschově vytrvalé snaze získat usvědčující výpovědi Lampert se proti nacistickému režimu důsledně nevyjadřoval.
Po měsících špehování, kdy se nepodařilo najít pádné důkazy, vymyslel Pissaritsch plán – Lamperta falešně obvinil, že poslouchá nepřátelské rozhlasové vysílání a svými slovy sabotuje válečné úsilí.
To vedlo k Lampertovu zatčení v únoru 1943, kdy byl obviněn z vlastizrady, především z podkopávání morálky armády a napomáhání nepříteli, a byl podroben intenzivním výslechům a mučení.
Navzdory tomuto utrpení zůstal Lampert pevný ve své víře a jeho duch nebyl zlomen.
„Během výslechu se vyšetřovatel Lamperta zeptal, čeho si cení více: evangelia nebo Hitlerovy knihy ‚Mein Kampf‘.“
Lampert odpověděl: „Evangelium je Boží slovo a hlásá lásku. Kniha pana Hitlera je dílem člověka a hlásá nenávist!“
Proces s Lampertem a dalšími dvěma kněžími, otcem Friedrichem Lorenzem a kaplanem Herbertem Simoleitem, byl zahájen v prosinci 1943 před říšským vojenským soudem v Halle. I u soudu vystupoval příslušník SS Pissaritsch pod falešným jménem inženýr Hagen, aby svou výpovědí podpořil obžalobu.
V prosinci 1943 byl Lampert shledán vinným. U soudu došlo k vnitřním sporům – někteří soudci prosazovali trest smrti, zatímco jiní se kvůli Lampertově víře zasazovali o dlouhý trest vězení. Výsledkem bylo, že rozsudek smrti nebyl podepsán.
V lednu 1944 byl proces delegován na říšský vojenský soud v Torgau, kam byl Lampert deportován. V samovazbě strávil téměř sedm měsíců. Rozsudek vynesený v Halle – trest smrti – byl v červenci 1944 ve všech bodech potvrzen. V ranních hodinách 28. července 1944, předtím než měl rozsudek podepsat, spáchal soudce generálního štábu Werner Lueben sebevraždu. Jeden z jeho posledních výroků zněl:
„V tomto případě nemáme co do činění ani se ‚zločinci‘, ani s ‚asociálními živly‘. Jejich jedinou tragédií je, že jsou to katoličtí kněží!“
S Lampertem se konal nový proces, s novými soudci, v němž byl v září 1944 opět odsouzen k trestu smrti.
Carlu Lampertovi bylo 50 let, když byl 13. listopadu 1944 v 16 hodin popraven gilotinou ve věznici Roter Ochse v Halle.
Jeho ostatky byly zpopelněny a pohřbeny v Halle a v roce 1948 byly převezeny zpět do jeho rodného města.
Přesně 67 let po jeho smrti, 13. listopadu 2011, byl Carl Lampert oficiálně blahořečen. Obřad se konal ve farním kostele svatého Martina v rakouském Dornbirnu, kde Lampert jako mladý kaplan začínal své kněžství. Obřad vedl kardinál Angelo Amato jménem papeže Benedikta XVI, který blahořečení schválil již dříve v témže roce. Tato pocta je vyjádřením úcty statečnému postoji Carla Lamperta vůči nacistům a trvalou připomínkou budoucím generacím, jakou sílu má přesvědčení a víra v boji proti tyranii.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#ww2
