Sledujte náš: 
Během druhé světové války vyrobil Sovětský svaz více než 80 000 tanků a samohybných děl. Toto neuvěřitelné číslo představuje největší průmyslovou mobilizaci v dějinách lidstva. V tomto dokumentu se podíváme na to, jak vznikla tato obrovská tanková armáda, jaké modely se vyráběly, kde a za jakých podmínek probíhala výroba a jakou cenu zaplatili lidé, kteří tyto stroje stavěli. Od slavných T-34 přes těžké tanky KV-1 a IS-2 až po samohybná děla SU-100, každý z těchto strojů má svůj příběh zrození v ohni a oceli.
Sovětská tanková výroba začala v dramatických podmínkách roku 1941, kdy Wehrmacht vtáhl na sovětské území. V zoufalé evakuaci musely být celé továrny přesunuty tisíce kilometrů na východ, za Ural a do Sibiře. V městech jako Čeljabinsk, Nižnij Tagil nebo Sverdlovsk vznikaly nové výrobní komplexy doslova na zelené louce, často bez střech a v mrazech dosahujících minus 20 stupňů Celsia. Dělníci pracovali 12 až 14 hodin denně, většinou ženy, děti a důchodci, protože muži bojovali na frontě. Továrny jako Tankograd v Čeljabinsku se staly symbolem sovětské průmyslové síly a odhodlání vyhrát za jakoukoliv cenu.
Technické specifikace jednotlivých modelů tanků odhalují fascinující příběh inovací pod tlakem. T-34 s dieselovým motorem V-2 o výkonu 500 koňských sil a skloněným pancířem představovala revoluci v tankové konstrukci. Těžké tanky KV-1 s pancířem tlustým až 75 milimetrů a later IS-2 s masivním 122milimetrovým kanónem dodávaly sovětským silám devastující palebnou sílu. Ale za těmito impozantními stroji stojí brutální realita masové výroby. Motory měly životnost často jen 150 až 200 hodin, převodovky praskaly, optika byla nekvalitní. Sovětská strategie vsadila na kvantitu před kvalitou, protože deset průměrných tanků bylo účinnějších než pět dokonalých, které by dorazily pozdě.
Lidská cena této průmyslové mobilizace byla ohromující. Historici odhadují, že během války zemřelo v sovětských průmyslových závodech 50 až 70 tisíc lidí na následky vyčerpání, podvýživy, úrazů a nemocí. Další stovky tisíc zůstaly trvalými invalidy. Ženy s rukama plnýma jizev svářely pancéřové plechy, mladiství obsluhovali stroje příliš velké pro jejich těla a starci pracovali až do úplného vyčerpání. Přesto jejich oběť nebyla marná. Sovětské tanky rozdrtily Wehrmacht u Kurska, převálcovaly německou obranu a dorazily až do Berlína. Bez těchto 80 000 tanků by válka trvala déle a stála ještě více životů. Otázka však zůstává: byla brutální efektivita skutečně jedinou cestou k vítězství?
