Sledujte náš: 
…Děti byly také vyfotografovány, jak drží ruku nahoře, aby byl vidět chirurgický řez. Utrpení těchto horečkou sužovaných, oslabených a osamělých dětí trvalo několik měsíců. Po válce doktor Kurt Heissmeyer na otázku, proč nepoužil morčata, odpověděl: „Pro mě nebyl mezi lidmi a morčaty žádný zásadní rozdíl“. Pak se opravil a řekl: „Židy a morčaty“.
Počátkem jara 1945 už bylo jasné, že Německo válku prohrálo. Nacisté ve snaze utajit své barbarské zločiny začali ničit důkazy. V rámci této snahy musely zmizet i oběti Heissmeyerových pokusů.
20. dubna 1945, kolem půlnoci, zastavilo před budovou bývalé školy v Bullenhuser Damm, která sloužila jako pobočný tábor Neuengamme, menší poštovní nákladní auto. Nejprve z něj bylo vyvedeno šest ruských vězňů, kteří byli odvedeni do zadní části školy, kde byli nasměrováni do sklepa. Poté je následovala skupina dvaceti židovských dětí. Ve sklepě byly všechny děti natěsnány do jedné místnosti spolu s Alfredem Trzebinskim, lékařem z Neuengamme. Zatímco děti, netušící co je čeká, si mezi sebou klidně povídaly, v sousedních místnostech byli v tichosti zabíjeni Rusové. Jeden po druhém byli oběšeni na provazech natažených přes topné trubky. Popravy prováděli příslušníci SS Ewald Jauch a Johann Frahm. Po chvíli vstoupil Frahm do místnosti, kde byly děti, a nařídil jim, aby se svlékly. Vyděšené děti se tázavě podívaly na Trzebinského, který je cynicky uklidnil, že jen budou očkovány proti tyfu.
Během poválečného procesu Trzebinski vzpomínal, jak si vzal Frahma stranou a tiše, aby to děti neslyšely, se ho zeptal: „Co s nimi teď bude?“ Frahm odpověděl, že je musí oběsit. Trzebinski pak dětem začal vpichovat velké dávky morfia. Spolu s Frahmem je uložili na podlahu pod přikrývky. Většina z nich, unavená a pod vlivem sedativ, rychle usnula, zatímco několik jich zůstalo vzhůru a tiše si mezi sebou povídalo.
Frahm zvedl do náruče dvanáctiletého chlapce, pravděpodobně Georgese, a řekl ostatním: „Teď ho uložím do postele.“ Pak ho odvedl do místnosti se smyčkou zavěšenou na háku, asi šest nebo osm metrů od místa, kde byly ostatní děti. Spícímu chlapci vložil hlavu do oprátky a pak vší silou zatáhl za jeho tělo, protože dítě bylo tak hubené, že se smyčka nestáhla. Při výslechu v roce 1946 Frahm uvedl, že děti „věšel na zeď jako obrazy“. Žádné z nich neplakalo.
Georges byl zavražděn tři dny před svými 13. narozeninami.
Té noci byli zavražděni i čtyři dospělí vězni, kteří se o děti v táboře starali.
O 18 dní později, 8. května 1945, druhá světová válka skončila kapitulací Německa.
V roce 1946 byli v hamburském Curiohausu v hlavním procesu, který se týkal koncentračního táboře Neuengamme, odsouzeni k trestu smrti Alfred Trzebinski, Ewald Jauch, Johann Frahm a Wilhelm Dreimann, osoby shledané odpovědnými za popravy dětí.
Totožnost obětí masakru v Bullenhuser Damm však zůstávala dlouho neznámá.
Někteří příbuzní dětí přežili pobyt v ghettech i v koncentračních táborech. I přes intenzivní pátrání se však po mnoho let stále s jistotou nevědělo, co se s dětmi stalo. Mnozí z těch, kteří přežili, navíc během deportace přišli o svůj majetek – a tím i o všechny osobní upomínky. Několik fotografií, které se příbuzným, kteří emigrovali nebo odešli do ilegality, podařilo uchovat, bylo jedinou zbývající vzpomínkou na ztracené děti.
Až 33 let po této hrůzné události narazil novinář Günther Schwarberg na tento příběh a v německém časopise Stern publikoval sérii článků nazvanou „Lékař SS a děti“. Po mnoha letech pátrání v mnoha zemích se Schwarbergovi podařilo vypátrat některé příbuzné dětí.
V roce 1978 se tak Philippe Kohn o smrti svého bratra dozvěděl právě od Günthera Schwarberga, který rodinu v Paříži vyhledal.
Georgesův otec Armand Kohn zemřel o 16 let dříve, takže se nikdy nedozvěděl, co se s jeho nejmladším synem stalo.
V roce 1979 byl založen spolek Děti z Bullenhuser Damm, který se snaží o zachování památky zavražděných dětí. Mezi jeho zakládající členy patřil Philippe Kohn, bratr Georgese, který se stal také čestným předsedou tohoto spolku.
Pro Georgese-André Kohna a dalších 1,5 milionu židovských dětí, které byly za druhé světové války zavražděny nacisty, bylo prolito mnoho slz.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
