Sledujte náš: 
…Maliszewski podal svědectví také o další děsivé scéně, které byl svědkem v září 1943. Při práci na střeše bloku 10, který měl výhled na dvůr bloku 11, udělal se svými kolegy malý otvor v zatemněném okně, aby mohl pozorovat, co se děje. Toho dne byla na nádvoří přivedena a popravena skupina civilních vězňů, většinou polských žen s malými dětmi z města Bielsko. Kaduk a důstojník SS Gerhard Palitzsch prováděli zastřelení pomocí vzduchových pistolí, zatímco Hans Aumeier a Maximilian Grabner, vedoucí politického oddělení, přihlíželi. Jednou z obětí byla polská matka s pětiletým dítětem. Poté, co před ní její dítě zastřelili, žena poklekla a začala se nahlas modlit. Kaduk, Aumeier a ostatní se smáli a Kaduk, který mluvil polsky, ji zesměšnil slovy: „Modlete se ke svému Bohu, já počkám, až přijde.“ Aumeier pak modlící se ženu kopl do zad a Kaduk ji zastřelil.
Další svědectví poskytl Narcyz Obrycki, který popsal další krutý čin, ve kterém figuroval Kaduk. Při práci ve stavební kanceláři tábora došlo k útěku, při němž dozorce dohlížející na pracovníky údajně dostal otrávenou vodku. V reakci na to bylo zatčeno 25 vězňů. Třináct z nich bylo popraveno v bunkru bloku 11 a zbylých dvanáct bylo po nástupu veřejně oběšeno. Obrycki vzpomínal, že Kaduk stál během popravy poblíž a bavil se rozhoupáváním těl oběšených vězňů. Obrycki se také podělil o znepokojivý příběh, který slyšel od spoluvězně ze svého baráku, profesora Jakubka. Jakubka oslovil příslušník SS a podal mu uříznutý ženský prs, který si obstaral při zplynování Židů. Vysvětlil Jakubkovi, že to dělá pravidelně, a tvrdil, že části lidských těl přináší zpět, aby nakrmil svého psa. Má se za to, že oním příslušníkem byl Oswald Kaduk.
Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945. Oswald Kaduk se v chaosu, který následoval, dokázal vyhnout okamžitému zajetí díky falešné identitě. Našel si práci v cukrovaru v malém německém městečku Löbau a žil v tichosti v utajení. V prosinci 1946 ho však poznal jeden z bývalých vězňů a byl zatčen sovětskou vojenskou hlídkou. Během zadržení se Kaduk údajně přiznal, že při evakuaci Osvětimi v lednu 1945 osobně zastřelil do krku více než 1600 vězňů. Údajně dokonce zašel tak daleko, že tvrdil, že zabil vlastní rodinu, protože se stala překážkou při útěku. V srpnu 1947 ho sovětský vojenský tribunál odsoudil k 25 letům nucených prací, odseděl si však necelou polovinu trestu. V dubnu 1956 byl omilostněn a předčasně propuštěn. Poté se přestěhoval do Západního Berlína a našel si zaměstnání jako ošetřovatel v nemocnici Tegel-Nord, kde se mezi pacienty a personálem stal známým jako „Papa Kaduk“ díky svému navenek laskavému chování.
Kadukova minulost ho však znovu dostihla v červenci 1959, kdy byl opět zatčen. Mezi 20. prosincem 1963 a 19. srpnem 1965 Kaduk konečně stanul před soudem ve frankfurtském osvětimském procesu, známém také jako druhý osvětimský proces. Proces se konal ve Frankfurtu nad Mohanem – v Západním Německu – a Kaduk byl mezi 24 obžalovanými, kteří čelili obvinění z vraždy.
Během procesu svědek Ludwig Wörl označil Kaduka za „řezníka“ a vypověděl, že Kaduk nahnal dvanáct dětí do plynové komory, což v soudní síni vyvolalo pobouření. Jeden z pozorovatelů dokonce zakřičel: „To prase by mělo být ubito k smrti“ a Kaduk se snažil svědka zdiskreditovat tím, že ho označil za lháře.
V srpnu 1965 frankfurtská porota odsoudila Kaduka k doživotnímu trestu za deset vražd a dvě spoluúčasti na vraždách, které se týkaly nejméně 1002 obětí. Byl také doživotně zbaven občanských práv a několik žádostí o milost bylo zamítnuto.
Během výkonu trestu se Kaduk účastnil televizního dokumentu o příslušnících SS působících v Osvětimi. Když byl dotázán na popírání holokaustu, vzácně se k němu veřejně přiznal, možná v naději, že tím zmírní svou špatnou pověst nebo dosáhne předčasného propuštění.
Řekl: „Musím říci, že tyto lidi nepovažuji za normální. Musíme se držet pravdy. Jsou lidé, kteří to popírají, ale stalo se, co se stalo, a není o tom sporu.“
V roce 1984 byl Kaduk ze zdravotních důvodů přemístěn do věznice s minimální ostrahou a v roce 1989 byl propuštěn.
Oswaldu Kadukovi bylo 90 let, když 31. května 1997 zemřel ve městě Langelsheim v Německu.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
