Zabil tisíce lidí, před popravou žebral o milost: Německý „král Danzigu“

…Etnicky německé polovojenské skupiny, známé jako jednotky sebeobrany, později opravdu zabíjely. Forster byl pak za tyto zločiny hnán k odpovědnosti polským Národním tribunálem v Gdaňsku.
Forsterovy názory na Židy byly stejně extrémní. Na začátku války prohlásil:
„Židé nejsou lidé a musí být vyhubeni jako škůdci… milosrdenství vůči Židům je odsouzeníhodné. Jakékoli prostředky k likvidaci Židů jsou žádoucí.“
Tisíce Židů byly zastřeleny na místě nebo deportovány do Generálního gouvernementu v okupovaném Polsku. V listopadu 1939 byl region Danzig-Západní Prusko prohlášen za Judenfrei, tedy „bez Židů“, což byl termín, který nacisté používali na znamení, že daná oblast byla zcela zbavena židovského obyvatelstva. Historici odhadují, že za Forsterovy vlády bylo zavražděno až 30 000 Židů z anektovaných částí Polska.
Na rozdíl od Greisera, který uplatňoval politiku plošného vyhánění a likvidace, Forster zaujal vůči Polákům jiný přístup. Zahájil masovou germanizační kampaň a desetitisíce Poláků prohlásil za etnické Němce, pokud byli považováni za „rasově vhodné“. Toto rozhodnutí ho přivedlo do otevřeného konfliktu s Heinrichem Himlerem, šéfem SS, který zuřil, že nacistické zákony o rasové čistotě jsou ohýbány kvůli politickému pohodlí. Forster, který si byl jistý Hitlerovou podporou, však Himmlerovy protesty ignoroval. Když se Greiser a Himmler obrátili se svými stížnostmi na Hitlera, bylo jim jednoduše řečeno, aby si celou záležitost vyřešili mezi sebou. Forster své pohrdání Himmlerem vyjádřil v soukromí, když řekl:
„Kdybych vypadal jako Himmler, nemluvil bych o rase,“ posměšně tak narážel na fyzickou zdatnost vůdce SS, protože Himmler byl krátkozraký, fyzicky nevýrazný, a dokonce vypadal neohrabaně.
Kvůli Forsterově klasifikační politice byly dvě třetiny polského obyvatelstva v jeho regionu oficiálně označeny za Němce. To sice vedlo k menšímu počtu masových deportací než v Greiserově Warthegau, represe však zůstaly brutální. Do konce války bylo v oblasti Danzig-Západní Prusko zavražděno odhadem 60 000 lidí a vyhnáno 35 000 až 170 000 osob. Sám Forster uvedl, že do února 1940 bylo z regionu „evakuováno“ již 87 000 lidí.
V prosinci 1941 byl Forster povýšen na SS-Obergruppenführera, což v americké armádě odpovídalo hodnosti generálporučíka. Navzdory vnitřní rivalitě a rostoucímu napětí v nacistickém vedení si po celou dobu války udržel plnou kontrolu nad svým územím a pokračoval v realizaci své genocidní vize prostřednictvím teroru, rasového pronásledování a masového vraždění.

Když se válka blížila ke konci a Třetí říše se rozpadla, Albert Forster zůstal v Danzigu a odmítl opustit svou pozici. Ve městě zůstal až do března 1945, i když se k němu rychle blížila sovětská vojska. Koncem března odcestoval do Berlína a setkal se s Hitlerem ve Führerbunkeru, aby sdělil své přesvědčení, že Danzig již nelze proti Rudé armádě ubránit. Hitler tuto myšlenku odmítl. Forster později vzpomínal:
„Řekl mi, že Danzig zachrání, a to už neponechávalo žádný prostor pro pochybnosti.“
Hitlerova slova ho přesvědčila, a tak se do Danzigu vrátil, ale již po několika dnech utekl. V přestrojení za řadového vojáka se kdysi mocný gauleiter snažil vyhnout dopadení, ale jeho snaha byla marná.
V květnu 1945 byl Forster zatčen britskými okupačními silami v Hamburku. V srpnu 1946 ho britská vojenská vláda vydala do Polska, aby čelil spravedlnosti za své zločiny. Nejprve byl vězněn ve Varšavě, poté byl převezen do věznice v Gdaňsku. Soud s ním začal 5. dubna 1948 a trval do 29. dubna. Forster čelil mnoha obviněním, mimo jiné z masového vyvražďování příslušníků polské inteligence a Židů, z pronásledování a špatného zacházení s polským obyvatelstvem a z přivlastňování veřejného a soukromého majetku. Byl shledán vinným a polským Nejvyšším národním tribunálem odsouzen k trestu smrti oběšením.
Forster však prosil o slitování a podal žádost o milost soudu, polskému prezidentovi a několika významným osobnostem západní Evropy. Tyto žádosti jeho popravu oddálily, ale nezabránily jí. Albertu Forsterovi bylo 49 let, když byl 28. února 1952 převezen z Gdaňska zpět do Varšavy a ještě téhož dne na nádvoří ústřední věznice popraven.
Jeho manželka, která od něj naposledy dostala dopis v roce 1949, byla o jeho smrti informována až v roce 1954.

Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:

#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2